Pokračování článku o cestě kolem Peloponézu z Korfu do Athén. První část článku najdete zde.

Den sedmý

Vyplouváme v půl páté, protože chceme chytit ranní vítr na jihu Peloponézu, který by nás měl přetáhnout přes první záliv (tady tomu říkají záliv, ale je to na šířku jak Jadran). Skutečně v 06:00 za prvním prstem chytáme vítr. Ale ne z toho směru, který měl podle předpovědi být. A nakonec stejně v devět hodin slábne a jedeme na motor. Pak se vítr objeví ještě jednou o druhé po poledni. A opět to není ten správný směr. Fouká v nárazech 5Bf a přímo z východu. Kde je ten severovýchodní vítr, který slibovali? Nakonec s večerem ulehá a od šesté večerní už zase motorujeme. Na Flagos beatch připlouváme po sedmé hodině, už je zase tma. Vykoupat již se jdu jen já.

PS: plachty vydržely (tedy naše šití).

Den osmý

Ráno koupačka, focení lodě na krásné pláži a po desáté ráno už opět frčíme dále. Přes poslední záliv Peloponesu. Jakmile zahneme okolo posledního prstu k severu, začíná pofukovat nestálých 4Bf a vezeme se na boční vítr, později předoboční, neb se opět stáčí k severu, krásnou rychlostí 6 uzlů až do Monemvasie. 

Do přístavu, vyvázat, na večeři. Pokec s posádkou sousední - české - lodi. Kapitán je čerstvý majitel.

Den devátý

Ráno vyplutí? Fouká tak 5Bf NNE. Je to takové - vyjet/nevyjet. Bude to stoupačka. Až to vyřešili za nás přístavní dělníci. V přístavu se pracuje a vítr jim sfoukával ponton s bagrem. Tak natáhli přes celý přístav ocelové lano. Kdo je uvnitř, bude uvnitř, kdo je venku, bude venku. 

Tak máme neplánovanou prohlídku Monemvasie. Moc pěkný kout Řecka.

BTW: na tomto přístavu se prý pracuje již 30 let a je furt ve stejném stavu. Prý i ten bagr, co tam rovná kamení na vlnolam, je stále původní. Aspoň podle pamětníků. Vypadá na to.

Den desátý

Vyplouváme v půl sedmé, abychom chytli vítr, který má být od rána (3-4Bf) z N. Což se vyplňuje, už v půl sedmé máme nahoře plné prádlo, chvilku dokonce uvažujeme o refu, ale to nás brzy přejde. Ale rádi bychom na Hydru, nebo aspoň tím směrem. Ale vítr se stáčí na NNE až NE. Prostě smůla. Jedeme na plachty až k Valopoula, cože je taková skála uprostřed ničeho a tam krosujeme směrem na Hydru. A přestává foukat. Až do Ermioni jedeme na motor. Vyvazujeme se v nové maríně chvilku před čtvrtou odpoledne. Na dvakrát. Poprvé jsme neodhadli vzdálnost a chybělo nám asi 4-5 metrů řetězu. Druhý pokus již na jedničku.

Kávička, kroasan, výborná večeře na lodi. Spinkat.

Den jedenáctý

Ráno zvedáme kotvy, měl by, aspoň v dopoledních hodinách, být vítr. Sliboval. Z počátku tak 4Bf, ale jen tak dlouho, abychom se chvilku svezli. Po desáté již zase vrčí Oliver.

Dneska měl mít velení lodi náš nováček Ondra. Tak jsme mu přichystali pár horkých chvil. 2x reálný MOB s vyzvednutím (na motor, aby to nebylo tak drsný) a 1x voda v lodi. Chvilku vypadal dost na prášky.

Pak již motorsailing až na Poros. Tam rychlá kávička a zmrzlinka a hajdy na loď, ať na Aeginu připlujeme v nějakém rozumném čase. Městský přístav skoro plný. Ale nakonec jsme rozhrnuli lodě a ještě jedno místo se našlo. Vedle stojí Rumuni. Nejprve koukají, jak se snažíme dostat vedle jejich lodi a pak jdou pryč. Taky řešení.

Projdeme noční Aeginu. Hezké městečko. Je moc blízko Athénám, tak jsem tu nikdy nestavěl. Budu to muset přehodnotit.

Den dvanáctý (poslední)

Ráno nás opouští Aleš. Letenek zpět bylo jako šafránu, tak sehnal jen komplikovanou na pátek v poledne. Takže vyběhne na trajekt a pak letiště Atheny, Milano a Praha.

Zbytek přejíždí k Almira Shipyard, kde jsme kolem poledního. Jedna loď před námi na jeřábu, ale jde to rychle, Za půl hodiny jsme na řadě my. Naši loďku vytáhnou na jeřáb a já se také loučím se zbytkem posádky. Moje letenka je na pátek večer. Tak vlak, letiště a Vídeň. 

Loučí se mi těžko. Jak si na začátku člověk říká, že těch 14 dní bude dlouhých, pohledem zpět utekly jako voda. 

Takže moc díky Slávek(Jack), E-liška, Lukáš, Dominik, Ondra, Jirka (Palec) a Aleš.

Pochvalu Slávkovi za jeho umění v malé lodní kuchyni!

A ještě nějaká statistika: 

• Napluto: 477nm
• Pod plachtami tentokrát jen: 130nm
• Maximální rychlost: 11,5kn (měřeno průměrem v 3 minutových intervalech). Takže to není nějaká okamžitá maximální při surfování z vlny. A byla pod plachtami :-)
• Na lodi jsme strávili 10 dní a 20,5 hodiny

Cesta kolem Peloponézu je opravdu úžasná. Dalo se to jet i rychleji, ale spíše bych preferoval i pomalejší courání. Místa jsou tam úřasná. V podstatě Zakyntosem končí turistická oblast a od Pilosu až po Monemvazii je to ještě hodně turismem nepolíbené. 

Jak už jsem někde psal, Z Korfu do Athen se dá dostat buď Korintem, který je nyní zavřený, nebo kolem Peloponesu. Jel bych kolem Peloponesu, i kdyby byl průplav Korintem zadarmo.

Tak je to konečně tady. Na 14 dní na moře, štreka dlouhá - Korfu - Almira Shipyard (to je z druhé strany Korintu). A musí se kolem celého Peloponézu, protože Korint je zavřený.

Na Korfu přilétáme na večer s Ryanair. Prý jejich poslední letošní cesta na Korfu. Letadlo slušně napráskaný. Hajdy na loď, ubytovat a na večeři (zbožné přání). Na lodi zjišťujeme pár závad, které budou bránit zítřejšímu brzkému vyplutí, tak hned do práce. Na tu večeři jdeme až hodně po 22 hodině. Ale jsou hodní, prostě osm hladových námořníků nakrmí, i kdyby to mělo být až po zavíračce (pokud něco takového mají).

Den první

Ráno ještě tedy poslední úpravy a opravy a již vyrážíme směr Lefkada. Fouká/nefouká, takže na motor. O půlnoci přichází mlha hustá tak, že by se dala krájet. Rákosníček se tam někde řehtá. Nebo Kebule. To není úplně ideální. Kolem druhé hodiny už to najednou vypadá lépe a mlha se rozestupuje. Ale jen na tak dlouho, abychom se zorientovali ve světýlkách před námi. Ale jakmile začneme nájezd do vstupu Lefkas canal, mlha opět houstne.

Na most v kanále jsme se hlásili předpisově. Obsluha potvrdila, že most je otevřen celou noc. Ale asi myslela, že nám je kdykoliv v noci otevře. Protože najednou stojíme v kanále a most je uzavřen. Krátká výměna názorů a už se otvírá. Výborně. Mlha houstne. Jdu na příď a vyhlížím navigační bóje. Od kormidla jsou vidět až mnohem později. Když míjíme Lefkas Marina, mlha ještě houstne a nejsme tam schopni najít další bóje. Konec, to nemá cenu. Vyvazujeme se na benzínu. Stejně chceme dobrat naftu. 

Den druhý

Ráno se probouzíme do vymeteného dne. Koukáme před příď - bójky jsou přímo před námi, co by doch*al. Ani kamenem házet nemusí. Dobereme "plnou" a vyklouzáváme z Lefkas canal. Chvilku před 11:00 hodinou kotvíme u Nydri. Potřebujeme do Marina shopu a dokoupit nějaké zásoby.
V okolí je několik jachet, evidentně již nějakou dobu (roky) opuštěných. Smutný pohled.

Ve 13:00 (chvilku po) jsme již zase na moři. Na noc se skováme na kotvu do Vathi na Itace, kolébky Odysea a Homéra.

Máme štěstí na vítr (ono ho tuto plavbu moc nebylo). Ve 16 vytahujeme prádlo a valíme krásnu rychlostí 7 uzlů k Vathi. Bohužel u toho zjišťujeme i pár povolených švů na hlavasce. Prý se bude měnit, ale lépe opravit. 

V 18:30 jsme již ve Vathi. Výborná večeře v Nicos Tavern. Zaslouží si jedničku. Salátky, dresinky a výborné jehněčí. 

Den třetí

Začíná opět opravami. Tak poprvé v životě šiju plachty. A asi dobře. Vydržely až do konce. Plus další pomocné činnosti, jako zprovoznit radar, noční osvětlení pro kompasy a další drobnosti. Takže nakonec z Vathi vyplouváme zase na noc, až v 17:00.  Jen krátký skok, do Kefalonie, Agia Evfimia. Škoda se nepřiblížit a nepodívat zase někam jinam.

Den čtrvtý

Ráno výborná snídaně u místního pekaře (kávička a kroasan). Vyplouváme v poledne a přibližujeme se na jih, opět na další ostrov, na Zakyntos. Do tzv Želví zátoky. Ačkoliv předpověď slibovala, že se bude chvilku plachtit, nic z toho nebylo. Vítr do 7 uzlů s lodí pohyboval šnečím tempem. Takže motorsailing. Do zátoky připlouváme, jak jinak, zase potmě. Kotva jde na dno ve 21 hodin. 

Den pátý

Ráno si jedna skupina naplánovala výsadek na břeh se šplháním do kopců. Převezl jsem je z lodi na břeh. Asi to musel být pro ně zážitek, protože jsem u toho ještě napůl spal. Druhá (se mnou) si vzala člun a jela se podívat na ostrůvek Marahthonisi. Je tam pěkná písečná pláž, kde želvy snáší svá vejce a z druhé strany ostrůvku množství jeskyněk. A taky hodně medůzek. Jsou to nějaké talířovky, asi ušatá. Požahání svědí, rychle se hojí.

Ve 4 po poledni již zvedáme kotvy a míříme dále na Pilos. S větrem, který měl vydržet celou noc. Vítr vydržel, loď měla závadu.

Nastupuji až od půlnoci, tak jdu chrupnout (konečně to trochu houpe). A já se těším, jak pod hvězdnou oblohou pod plachtami debudeme Pilos. V jedenáct mně budí "Nemáme kormidlo!!". Posádka již skasala plachty, ale lod jezdí v kruhu a nereaguje na kormidlo. Tak záložní systém - pínu. A rozebrat převody, co se stalo. Beru kormidlování s Eliškou a klucí jdou rozebírat kormidelní mechanismus. Já bych se tam těžko vešel :-). Závada je celkem rychle odhalena. Autopilot se urval z uložení, spadl do převodu a jak se zabralo, tak se přetrhl napínák řetězu  pohybujícím s kormidlem. Zprovozníme jedno kormidelní kolo (trochu šišatě, nejde moc točit na levobok), ale do Pilosu to takto dáme. Dotahujeme s Eliškou loď na kotvu do Piloské zátoky, kde kotva padá chvilku (asi 20 minut) po třetí ráno. A my padáme do postelí. 

Den šestý

Ráno obíhání shopů. Slávek vyrobí náhradní spojku a napínák na řetěz. Jen autopilotu už nikdo nevěří. Do konce jedeme na ruční kormidlování.

Do večera jsme to tedy dali nějak dohromady a v půl sedmé (tedy skoro za tmy) zvedáme kotvy a vyplouváme na další krátkou etapu do Methoni. Bylo by tu hezky, ale kotvíme v osm večer a vyplouváme v půl páté (ráno). Takže do Methony se ještě musím někdy vrátit. Zrovna tak do Pilosu.

Pokračování příště.

Další skvělý týden na moři. Po příjezdu jdeme nahlásit do chartrovky YMD, že jsme tady. Je před třetí hodinou, nečekám, že nás pustí na loď. Ale jsme příjemně překvapeni. Naše Jachta Dölkar již na nás čekala. Ale... Průšvih. Hned, jak jsem na ni vkročil, mi bylo jasné, že hned tak nevyplujeme. V lodi spousta vody, bilge pumpa nespíná, ucpaný sací koš. Pod motorem tak 5cm emulze motorového oleje a vody. Víko ventilů prosazuje, ulámané ...… Číst více

Jachta pro kapitánské novice. Složení celkem pestré, pár členů má zkušenosti, pár jsou úplní laici, kteří nemají zkušenosti s jachtingem žádné. Tomu se musel přizpůsobit i program. V sobotu jsme tedy nikam nevyráželi, ale věnovali jsme se seznámení s lodí, průběhem přebírání lodí a možnými komplikacemi s tím spojenými, čáti lodě, názvosloví. Po 22 hodině již toho měli všichni plné ...… Číst více

Pokračování o týdenním putování mezi Řeckými ostrovy. První díl najdete tady: jachta-recko-202205-i.html. Čtvrtý den na moři - Vidhi A dnes vlastně začíná přibližování zpět k Aténám. Cílem je zátoka u pevniny pod Porosem, východně od Russian bay. Z počátku se nehne ani lísteček. Několikrát se koupáme, taháme za lanem. Teprve kolem 13 hodiny se dostáváme ze stínu Hydry a začíná ...… Číst více

Tak od ledna očekávaný jachting mezi řeckými ostrovy se stává skutečností. V pátek večer balíme tašku a modlím se, abychom na nic nezapomněli. A v pět ráno již sedíme v dodávce a letíme směr Vídeň. Letos větší parta, dvě lodě (Murdoc a Apha). O tom, jak jsme se k nim dostali, ještě určitě napíšu. Byla to trnitá cesta. V půl čtvrté odpoledne jsme již na letišti Athény. Tašky přišly všechny, ...… Číst více

Toto je pátý a poslední díl povídání o plachtění po Kapverdských ostrovech. Předchozí díly najdete: první, druhý, třetí a čtvrtý. Sao Nicolau - Sao Vincente Po výletu po ostrově, covid testech a odhlášení jsme zvedli kotvu a namířili příď směrem k Sao Vincente. Kotva šla nahoru - tentokrát snadno - chvíli před před třetí hodinou. V půl čtvrté jdou plachty nahoru. Plné plachty. Chytáme ...… Číst více

Toto je čtvrtý díl povídání o plachtění po Kapverdských ostrovech. Předchozí díly najdete: první, druhý a třetí. Maio - Sao Nicolau (Santa Luzia) Z ostrova Maio z Porto Ingles zvedáme kotvu chvilu před polednem. Plán je stavit se na severozápadní straně ostrova, kde jsou dlouhé bílé pláže, tam dát oběd a přes noc doplachtit na Sao Nicolau. Kde bychom teoreticky měli být kolem 9:00 hodiny. Při vyplutím jsme opět trhali kotvu ze dna. ...… Číst více

Pokračování povídání o jachtění na Kapverských ostrovech. Předchozí první díl a druhý díl si můžete také přečíst.  Přejezd Fogo - Maio  Toto měla být nejobtížnější etapa naší plavby. Dostat se z ostrova Fogo na Maio. Vše proti větru, který se v té době pohyboval mezi Bf3 až Bf5. Nejkratší trasa po vodě je necelých 100nm. Ale budeme muset křižovat. A 10in2 se zrovna stoupat moc nechtělo, hlavně když byly ...… Číst více

Pokračování povídání o plachtění mezi Kapverdskými ostrovy. První díl najdete zde. Bravo, Tantum - Bravo, Furna Ráno ještě dokupujeme ryby a zmíněnou půlku tuňáka. Půlka budou stejky, půlka bude tatarák. Ňam. Původně jsme chtěli provést přejezd na Fogo jižní cestou, tedy pod ostrovy. V 11:30 zvedáme kotvy a vyplouváme. Zpočátku ve větrném stínu ostrova, takže na motor. V 11:30 vytahujeme plachty, nejprve na první ref, ale pak refujeme na ...… Číst více