Minulý týden, po pěkném ponoru na Lomečku, jsme byli nažhaveni a vyrazilo se na další dostupnou lokalitu po ledem - Bořenou Horu. 

Na Bořenku jsme nepřijeli první. Parta před námi se lopotila s dírou sekerou. Asi by se do vody taky prosekali, ale naše motorová pila jim hodně rozjasnila líce. Takže díra byla během pár minut udělaná, celkem pěkně dimenzovaná. Tak nastal čas se pomalu nastrojit a pak do vody.

Voda není tak čistá jako na Lomačku, ale kolem 5-6 metrů je vidět určitě. Studená je úplně stejně: 4°C.Jdu první s tím, že vyvážu linku od vstupu k platu. Ale, kopyto, jsem si při nacvakávání stage povolil karabinu s osobní  linkou. Takže ponor začínal vesele pohledem na cívku padající do hlubiny. Natáhnout linku, vrátit se pro mojí osobní cívku, smotat a pak se vrátit zpět. Ale vše jsme zvádli. Od plata jsou linky natažené na všechny strany. Tak vyzkoušíme klasickou trasu vrtulník - vejtřaska. Ryby nejsou žádné, asi spí na dně. Tam jsme nešli, byla tam tma tmoucí.

Nakonec ještě nezbytné hraní si pod ledem vedle vstupní díry. Pár fotek a po necelé hodině hajdy na povrch. Klucí měli mokré rukavice, tak se trošku při svékání šklebili. Ale rozhejbali to, jsou mladí.

Hurá, po 14 dnech konečně do vody. Většina lokalit je pod ledem. Pod ledem je to trochu, jak to nazvat, více vypjatější. Takže není potřeba riskovat. Vybrali jsme si Lomeček, který je proslulý velice čistou vodou v zimním období (v letním je proslulý spíše neprůhlednou vodou), je relativně malý, snadný na orientaci a hlavně, vodící lano je již nataženo.

Cestou chytáme dvě pěkné sněhové přeháňky, další na nás padá ihned pod příjezdu. "Ahoj, jak jste vyjeli?", vítá nás Zdeněk. Oktávka je vedle boudy, ani se neprotočila. Tak asi dobře. Za chvíli doráží němci v defendru. Již zdaleka je slyšet kvílení motoru ve vysokých otáčkách, sténající gumy. Z defendru se vybatolí deutch s potem na čele, prý to bylo o fous.

Pak začne rozbalování, strojení. Díru musíme obnovit, je zamrzlá tenkým škraloupem. 

Pod vodou je zelené šero, světlo je tlumené napadaným sněhem na ledu. Voda 4°C. Viditelnost okolo 15 metrů. Nádhera. Hned potkávám velkého jesetera. Proplavu okolo kabin podél vodící šňůry k stromu, kde je plno kaprů. Krouží okolo, ale na fotku se nepřibližují. Šero znemožňuje fotit na delší vzdálenost. Tak se aspoň kochám. Po dokončení kolečka si jej dám ještě jednou na druhou stranu. Plavu středem lomu a kochám se výhledem - opravdu je vidět na oba břehy zároveň. A pak se již zásoba vzduchu blíží bezpečnostnímu limitu - tak tedy z vody. Ještě chvilku blbnutí pod ledem. Postavit se na led a chvilku si na ten pocit zvykat. A skutečně - mozek si to přebírá a po zhruba minutě mám pocit, že do díry v ledu stačí skočit a budu venku. Ještě jsem tam mohl 4 minuty vydržet do celé hodiny.

Pak již jen polévka a domů. Před tím ještě chvilku pokec s dalšími potápkami z Prahy. Proti nám jsou dost na "punk" - jednoduchá automatika, jeden první stupeň, stage taky nic. Jejich boj - prý budou jen okolo díry...

Silvestrovský ponor na Římovské přehradě jsem pojal trochu pankově. Zapomněl jsem si doma kufr s "elektrikou". Tedy s foťákem, baterkou, bleskama a taky počítačem. Ale přece proto nebudu rušit ponor a ještě takto významný. Naštěstí Tom měl vše. Proto jsem se mu přilepil na rameno a ponor jsme absolvovali pěkně "ramínko na ramínko". Aby bylo vše ještě dokonalejší, špatně jsem si zacvakl kruhy, a proto jsem měl vodu v levé rukavici. Ne moc, ...… Číst více