Velikonoční Chorvatsko - Pula

25. duben 2019 VaDo

Přes velikonoce je určitě nejlepší nápad jet se potápět. Ubytování zapykané, domluva s divecentrem Pula diving majlem bez problému. 

Brzy ráno v pátek vyrážíme. Cesta bez problému až na frontu na Slovinsko-Rakouské hranici. Problém ale není papírového rázu, ale technického. Sjet tři pruhy do jednoho prostě nejde na první dobrou.

I tak jsme po poledni na místě. Ubytování klaplo bez problému, domluva v dive centru a umístění cajků také. Druhý den na ponory! 

Modrá obloha, sluníčko peče už od rána. Vítr od moře je ale studený. První ponor v národním parku Brijuni. Viditelnost cca 6-8 metrů. Jako vždy na jaře v Choratsku. Kdo je zvyklý na metr až dva, je spokojený. Vode celkem studená, 13°C. Sucháč paráda. Zpět k ponoru. Dno pomalu padá do větší hloubky, jinak standardní - velké kameny, průrvy a roklinky. Tu a tam nějaká rybka. Potkali jsme máčku, skovanou pod kamanem. To mně potěšilo a navnadilo na další ponory. Pak na chvilku vykoukla, ale očumování ji nebavilo - opět se skovala. Pak pár langust. Druhý ponor na cca půl cesty zpět někde u Verudela poloostrovu. Přesnou polohu nemám. Opět kamenitá stěna padající volně dolů. Potkali jsme mořského ďasa. Apaticky se nechal fotit.

Druhý den jsou na programu ponory okolo ostrůvků - stěna u Fraškeriče a jeskyňky u Fratarski otok. Chladná voda, překvapující malý počet ryb a absolutní absence něčeho většího - poslední roky typické pro Chorvatsko. Jeskyňky znám z minula, v téhle viditelnosti nic moc. A když je před vámi hraboš něměc, je to skoro o ničem. Stěna je moc pěkná.

Zbytek odjíždí, já čekám ještě do pondělka. Ranní ponor na stěně Bombiště u Fraškeru. Jugo o sobě dává vědět a malý potápěčský člun sebou pěkně mrská. Dole u "stěžně", zapíchlého ve stěně, je opravdu mizerná viditelnost, cca 2-3 metry. Na druhou stranu je to lepší. Opět spatřen mořský ďas. A pár amfór. Na této stěně si pamatuji strašnou spoustu langust. Kolik myslíte, že jich tam bylo? Ani jedna! Odpolední ponory zrušeny - jugo.

Odpoledne couračka po Park Šuma Soline (Lesní park). A druhý den hajdy domů. Jako obvykle, když jedu z Chorvatska, leje a leje až do Rakouska.

Ponory v logu.

Být divemaster v Chorvatsku je celkem na nervy povolání. Každý ponor se řešil nějaký technický problém. Naštěstí ne můj ani Tomáše. Ztracené ploutve (najít a nasadit), ztracené olovo (to se nenašlo, na loď nabrat nové), nemožnost se zanořit (potápěč nevyřešil sám, čekal na divemastra), ztracená flaška během ponoru (opětovně přikurtovat, potápěčka vypadala, jako když se brání) a nakonec nejlepší - němec signalizující ve 30 minutě v 27 metrech 50 v lahvi. Toho jsme si museli z divemastrem rozdělit, chvilku on, chvilku já.

 

 

 

Jarní Řásná

14. duben 2019 VaDo

Na lomu Řásná jsme se byli podívat již před pár lety. Muselo se k němu pěšky, celkem daleko. Ale pak se začaly objevovat zprávy, že se tam tu a tam někdo potopil. Tak jsme to také zkusili.

Kolem lomu se mocně těží. Ne však kámen, ale dřevo. Celý lom je obestavěn hráněmi dřeva. Ale závory jsou odemčené, voda na pohled jakš takš. Jen ten vstup do vody :-( Ale lepší než Hallstettersee.

Lom je obestavěný hráněmi dřeva, do vody to již není daleko. Vstup po sice strmém svahu, ale dá se jistit nataženými lany a zábranami. 

Pod vodou viditelnost proměnlivá, mezi 1 - 3 metry. Spousta bordelu po těžbě, hlavně lan a pneumatik. (Pravda je, že na hlavní pneumatikový lom to nemá - to je, bohužel, Velká Amerika.) Je zde pár vozíků, lžíce z bagru, košík s nářadím, spousta rour pro čerpání vody. Na stěnách jsou viditelné vrty pro nálože. 

Kolem lomu se v 6 - 10 metrech táhne široká římsa. Na ní jsou skoro všechny artefakty. K římse z hladiny padají buď příkré stěny nebo pozvolný kamenitý svah, podle místa. Pod římsou kolmé stěny padají na nehlubší místo lomu, tam je cca 13 metrů.

Ryb ale moc nevidět.  Jen jednoho spícího kapra, který se nedal rušit. A jednoho okouna, který mizel v hloubce.