Jachta Trogir, Hvar, Korčula

13. květen 2019 VaDo

Po půl roce opět na moře. Tentokrát jsem pronajmul 12 metrovou jachtu Regor - Oceanis 41.1 - od Dream Yacht Charter, která má domov v maríně Boatič u Trogiru. Pekná jachta s klasickou hlavní plachtou.

Předpověď dopředu neslibovala žádné letní, ba ani jarní, počasí. Nakonec jsme zažili úplně všechno - slunce, bezvětří i vichr, déšť. A proti předpovědi na týden po nás jsme vlastně měli hezké počasí.

Už příjezd byl adrenalinový. Jachta měla odmontované kormidlo. Předchozí posádka s ní někde praštila a kormidlo rozštípala. A loď odřela. Zaměstnanci chartovky dělali co mohli, ale jachta v 17:00 byla ještě ve stádiu hrubé rozpracovanosti. Kormidlo sice usazené, ale někde něco drhlo a kormidlo šlo ztuha jako prase. V 18:00 již byla připravena v plném lesku. Navíc jsme dostali otevřený účet v místní kavárně a data zdarma. A na závěr nám odpustili zmasakrovaný mooringový hák. Takže klobouk dolů a vřelé díky.

Zato vlastní marina Boatič, která je uvnitř hezká, nová a čistá, v nás zanechala stopy hlubokého zhnusení. K maríně se nedá zajet, místní "parkovací bosové" nenechají ani na příjezdové cestě zastavit ani pro vyložení zavazadel, pokud nemáte zaplacené parkování uvnitř mariny. Jsou drsní, hrubí, nedá se s nimi mluvit, nastupují výhružně ve dvou, ve třech. I v Sukošanu nechávají 20 minut na vyložení bagáže. Místní, kteří si přivydělávají parkováním na zahradách, jim říkají "banditos".

Protože dostáváme loď později, než jsme čekali, a navíc vytrvale studeně leje, odkládáme odjezd na ráno. A ráno nás probouzí modrá obloha a skoro bezvětří. Až k Šoltě napříč Splitským kanálem motorujeme. Ale z Hvarského kanálu začalo foukat lehce přes 10kn. Tak vše nahoru. Mimo jiné se také zatáhlo a lehce poprchává. Cílem je některá ze zátok na Hvaru pod Pelegrinským výběžkem. Není kam spěchat. Nabereme směr Vis na předobok a jedeme, kam až je nutné, abychom se pak trefili na první dobrou na kotviště. A to se povedlo. Jen při rečku zádrhel. Pod přivázaný háček se zadrhla otěž geny a první poryv z násady dělá složitou matematickou křivku. Tak budem platit háček :-(. Až pod Pelegrin jedeme na plachty. V noci má foukat jugo, tak budeme dobře skovaní. Hlídky držíme. Nedaří se nám dost nastavit kotevní alarm, tak nás v noci dvakrát vyplaší.

Druhý den ráno koukáme na Velebit, který má vrcholky čisté bílé. Vyrážíme na objezd Hvaru. Cílem je západní Korčula. Fouká, stejně jako včera, skoro čistý východ okolo Hvaru. Studený. Jen trochu zesílil na 15-20kn. Prší. Plachty nahoru, aspoň to v těch vlnách nebude házet. Na západním konci Hvaru jsme ale v tišině. Mrtvé vlny, slejvák, v dálce se blýská. Výborné pro stahování plachet. Po projetí okolo Klementských ostrovů začíná opět foukat, tentokrát SEE, spíše tak 20-25kn. Od jihu se valí vlny v podstatě bokem na vítr. Nikomu se nechce ty 3-4 hodiny přejezdu na Korčulu plácat ve vlnách. Tak namíříme kolem Hvaru na východ. Vítr zesiluje na 25, v poryvech přes 30kn. Vlny se postupně otáčejí po směru větru. Místy studeně prší nebo poprchává. Plachty zrefovaný na co nejmenší plochu. Směr větru je takový, že můžeme těsně sledovat pobřeží ostrova. Do večera jej přejedem skoro celý. Pěkný jachting, místy zábradlím ve vodě. Najdeme zátoku za větrem, véča, pivko. Přestalo pršet, sluníčko (aspoň chvíli). Kotevní alarm zařval jen jednou ještě z večera a pak až ráno. Hlídky jsou vklidu.

Třetí den nás budí sluníčko, bezvětří. Směr Korčula, marína Lumbarda. Není to daleko, tak pomalu na motor vyrážíme. U města Korčula potkáváme záocenskou výletní loď. Lifruje turisty do města na prohlídku. Až zde se rozfouká a mezi ostrůvky jsou poryvy opět přes 25kn. Takže i když jsme vytáhli plné plachty, za chvíli musíme refovat. Až po vymotání z ostrovů na konci kanálu fouká tak pěkně stabilně, že se nám do maríny nechce, vytahujeme plné plachty a vyrážíme je provětrat dále okolo Pelješacu. Až na večer se vracíme do maríny Lumbarda. V létě to musí být peklo. Není moc veliká a poměrně malý manévrovací prostor. Ale teď jsou tady dvě plachetnice, takže pohoda. Večeře v příjemné konobě, crvené vino, mořské potvory. Hlídky být nemusí, spíme, jak když nás do vody hodí.

Dubrovník nedáme. To už bylo jasné včera. Tak kam teď? Doplníme zásoby pečiva (pekárna nefunguje, musí se do marketu) a rozhodujeme se: Vrátíme se na Hvar a obeplujeme jej z východní strany. Tam se najde nějaká zátoka, protože další den má opět dost foukat. Ale dnes, tedy ve středu, ani vánek. Motorujeme až do večera. Chvilku si vybíráme zátoku, protože druhý den (čtvrtek) má foukat poměrně hodně. Aby byla krytá, hezká a romantická. Asi třetí zátoka se nám líbí. Jen se tady ráno točí vítr. Noční hlídky v klidu, jen nás ráno vytáhne kotevní alarm z postele. Ale po snídani dáme ještě hodinku v betli.

Ve čtvrtek předpověď vyšla. Ráno hučí skoro čistý východní vítr a moře je bílé. Čekáme do oběda. Pak již moře není úplně bílé - jen trochu - vyrážíme směr ostrov Brač. Plachty na druhém refu. Plavba skoro na úplný bočák. Když se moře malinko vyhladí a nechá loďku rozběhnout, padají naše rychlostní rekordy - i přes 10kn. Ale vlny a nízké mraky nás moc nenechají. Jednu chvíli nevidíme ani Hvar, ani Brač ani pevninu. Fouká stabilně 25, poryvy i 30kn. Zima, chvílemi prší, jak jinak, než studeně. Ruce na kormidlu mrznou. Po obeplutí Sumartinu stáčíme na zaďák. Stáhneme genu a zajišťujeme kontraotěží hlavní plachtu a valíme dále podél pobřeží. I vítr polevuje, nejprve na 18, pak 15kn. Hledáme zátoku. Až Pokrivenik se nám líbí. Ale první zátoka nedrží kotvu ani na kolikátý pokus. Druhá se nám nelíbí, třetí je mělká. Tak až ta čtvrtá. Hlídky úplně v klidu. Kolem brouzdají rybáři s plynovými lampami. Aspoň je na co koukat.

A je pátek, den návratu do maríny. Je to divné, ale ráno je opět jasno, nebe bez mráčku, lísteček se nepohne. Moře vyžehlený. Táhneme se na motor okolo Makarské. U Omiše lehce pofukuje. Až ve Splitským kanálu opět začalo foukat, nejprve nesměle 8-10kn, ale pochvíli již pěkných 10-15kn. Všechno nahoru a jedeme až před marínu Boatič na plachty. Už jen dotankovat a předat loď.

 

   

 

Velikonoční Chorvatsko - Pula

25. duben 2019 VaDo

Přes velikonoce je určitě nejlepší nápad jet se potápět. Ubytování zapykané, domluva s divecentrem Pula diving majlem bez problému. 

Brzy ráno v pátek vyrážíme. Cesta bez problému až na frontu na Slovinsko-Rakouské hranici. Problém ale není papírového rázu, ale technického. Sjet tři pruhy do jednoho prostě nejde na první dobrou.

I tak jsme po poledni na místě. Ubytování klaplo bez problému, domluva v dive centru a umístění cajků také. Druhý den na ponory! 

Modrá obloha, sluníčko peče už od rána. Vítr od moře je ale studený. První ponor v národním parku Brijuni. Viditelnost cca 6-8 metrů. Jako vždy na jaře v Choratsku. Kdo je zvyklý na metr až dva, je spokojený. Vode celkem studená, 13°C. Sucháč paráda. Zpět k ponoru. Dno pomalu padá do větší hloubky, jinak standardní - velké kameny, průrvy a roklinky. Tu a tam nějaká rybka. Potkali jsme máčku, skovanou pod kamanem. To mně potěšilo a navnadilo na další ponory. Pak na chvilku vykoukla, ale očumování ji nebavilo - opět se skovala. Pak pár langust. Druhý ponor na cca půl cesty zpět někde u Verudela poloostrovu. Přesnou polohu nemám. Opět kamenitá stěna padající volně dolů. Potkali jsme mořského ďasa. Apaticky se nechal fotit.

Druhý den jsou na programu ponory okolo ostrůvků - stěna u Fraškeriče a jeskyňky u Fratarski otok. Chladná voda, překvapující malý počet ryb a absolutní absence něčeho většího - poslední roky typické pro Chorvatsko. Jeskyňky znám z minula, v téhle viditelnosti nic moc. A když je před vámi hraboš něměc, je to skoro o ničem. Stěna je moc pěkná.

Zbytek odjíždí, já čekám ještě do pondělka. Ranní ponor na stěně Bombiště u Fraškeru. Jugo o sobě dává vědět a malý potápěčský člun sebou pěkně mrská. Dole u "stěžně", zapíchlého ve stěně, je opravdu mizerná viditelnost, cca 2-3 metry. Na druhou stranu je to lepší. Opět spatřen mořský ďas. A pár amfór. Na této stěně si pamatuji strašnou spoustu langust. Kolik myslíte, že jich tam bylo? Ani jedna! Odpolední ponory zrušeny - jugo.

Odpoledne couračka po Park Šuma Soline (Lesní park). A druhý den hajdy domů. Jako obvykle, když jedu z Chorvatska, leje a leje až do Rakouska.

Ponory v logu.

Být divemaster v Chorvatsku je celkem na nervy povolání. Každý ponor se řešil nějaký technický problém. Naštěstí ne můj ani Tomáše. Ztracené ploutve (najít a nasadit), ztracené olovo (to se nenašlo, na loď nabrat nové), nemožnost se zanořit (potápěč nevyřešil sám, čekal na divemastra), ztracená flaška během ponoru (opětovně přikurtovat, potápěčka vypadala, jako když se brání) a nakonec nejlepší - němec signalizující ve 30 minutě v 27 metrech 50 v lahvi. Toho jsme si museli z divemastrem rozdělit, chvilku on, chvilku já.

 

 

 

Pakoštane - hnusné proudy

12. červen 2016 VaDo

Opět po roce do Pakoštane... Aspoň na prodloužený víkend. Zkoukli jsme staré známé lokality, i když ne některé jsme se nedostali. Počasí zazlobilo a vítr a hlavně proudy nedali na některých lokalitách přistát. Den první: Babuljaši, Košara (maják) Ve středu hned po příjezdu nalodění a hurá na vodu. Počasí nádherné, tak se vyráží na Malý vrak (Grablo Miši). Ale tam kotví pracovní plošina. ...…Číst více

Chorvatsko, Veruda - podzim

29. září 2015 VaDo

Potápění v moři má prostě své kouzlo a když se tedy naskytla příležitost vydat se na konec sezóny na Verudu - tak proč ne. Veruda - byli jsme tam před pár lety. A dodnes na to všichni vzpomínají jako na bojové cvičení - zima, déšť, vlny. Doufali jsme, že nám tentokrát počasí trochu přilepší. Ovšem už při odjezdu z Čech se pěkně rozpršelo a když v Alpách začaly stěrače ze skel sundávat i sněhové vločky, byla otázka ...…Číst více

Jarní Chorvatsko - kiša, vlny, zima

11. květen 2012 VaDo

Potápění v Chorvatsku, na které jsem se hodně těšil bylo nakonec geometrtický sled malých průserů. Jinak se to asi vyjádřit nedá. Začalo to již ve čtvrtek, kde jsem měnil sedýlko v prvním stupni. Operace na 20 minut i s kávou. A ejhle, strávil jsem nad sedýlkem 4 hodiny a o půlnovi bylo vyměněné. Rozbírka a sbórka se dělala asi desetkrát. Staré podcházelo, nové taky. Výměna, sestavení, flaška - jsme tam znovu. Staré sedýlko ...…Číst více

Ronilačkám odzvonilo

27. srpen 2010 VaDo

Chorvatsko zrušilo rolnilačky. Tedy ne zrušilo, ale poskytlo na ně 100% slevu. Tedy ne slevu. No jako v Chorvastku. Podle zákona Temeljem članka 62. točke 1. Zakona o sustavu državne uprave (»Narodne novine«, br. 75/93, 92/96, 48/99, 15/2000, 127/2000, 59/2001, 199/2003 i 79/2007) končí platnost iskaznic, které byly potřeba zakoupit při organizovaném potápění. Iskaznice, které jste potřebali pro individuální potápění jsou v platnosti neustále a ve stejném rozsahu (tedy i ceny). ...…Číst více

Potápění v Chorvatsku

14. září 2009 VaDo

Další potápěčská dovolená za mnou. Tentokrát trochu méně o potápění, protože jsem s sebou měl i zbytek rodiny. Talže jsme také více trajdali po Chorvatsku - na což mně normálně neužije :-). Byli jsme se podívat v n.p. Krka   Další návštěva byla v n.p. Paklenica   A ještě na pár dalších místech. Například ...…Číst více

Konec řízků (a uzeného)

4. červen 2008 VaDo

S zákazem dovozu masa a mléčných výrobků se strhla strašná sranda. Chorvati zakázali, naši se nasrali a začali rušit zájezdy (nebo tím aspoň vyhrožovat). Ha, Chorvatům se rozsvítilo - teda ne vládním úřadům, ale podnikatelům - a začali rychle hlásit různá dementi, která zatím bohužel nejsou podložená. Viz poslední dementi dementi na "Omezení dovozu jídla". Ono se vlastně není v podstatě o co hádat. Většina ...…Číst více