Z Čech vyjíždíme za mlhy, mrazu a lehkého deště. A to vydrželo až na Traunse, tedy vyjma toho deště. Jinak je stále kolem nuly a mlha hustá tak, že by se dala krájet.

A dnes je v plánu

Madona

Ne přímo Madona, ale tato lokalita. S tím, že se podíváme na stěnu pod tunelem. Sestup od silnice - nic moc. Jeden pád na prdel, jinak dobrý. Ještě, že je ve spodní části vývaz lanem, na kterém se dá přitáhnout.

Pak zanoření do vody. A bomba. Viditelnost přes 20 metrů. Skoro mám pocit, že jak je vidět díky mlze nad hladinou, je vidět i pod hladinou. Zamíříme ke stěně a padáme kolem ní pomalu do hlubiny. Z 25 metrů je možné vidět na hladinu a při posvícení dolů je někde v hloubce možné tušit dno. Monumentální! Při posvícení vpřed je vidět na další hřbet skály. Po 25 minutách obracíme a vracíme se menší hloubkou (tak 18 m cca). Zde je vidět lehký sediment ve vodě. Až po chvíli nám dochází proč – stěna má až negativní sklon (tedy lehký převis) a naše bubliny sráží sediment dolů.

Pak již jen návrat a vyškrábání se nahoru k autu. Když jsem si říkal, že mám to nejhorší za sebou, praštil jsem s sebou na kolena. Tak odstrojit a sestoupit dolů ještě jednou - vypucovat neopren.

Langbathsee

Tady tedy trochu omyl. Ono již se tady od prosince do května nesmí potápět a na to jsme zapomněli.

A pak již jen zpět.

Fotky z podvody nejsou. Nějak se zbláznil kompakt a odmítal dělat aspoň rozumné fotky.

Potápění na Attersee - když jsme tam byli často, měl jsem pocit, že už mně nebaví. Ale baví. A zvláště teď, když je studená voda. A čistá! Z Čech odjíždíme za mlhy a lehce pod nulou. Za Lincem se obloha začíná trhat a na Attersee je krásně modrá.

Dixi

První lokalita Dixi. I když jsme tu v 9:00 ráno, nejsme ve vodě první. Už tam někdo bublá. Nastrojíme a do vody. Mám nový podoblek, ztrojená záda a břicho, přední strana stehen. Po zanoření cítím na zátylku nezvyklé studeno, ale jen tam. Po zádech nepostupuje. Nechám to být. Asi jen špatně nasazená haubna. Zanoříme se k domečku a podíváme se na betlém. Je umístěn v rohu pěkně pohromadě, ale můj 15 let starý kompakt tvrdí, že se mu na jednu fotku stejně nevejde. Málo světla. Slunce je ještě skována za vrcholky hor na jihovýchodním břehu jezera. Pokračujeme na lodičky. Jsou vidět již velké dálky - žádné hledání a počítání minut od domečku. Pod jednou z nich se skovává mník. Vždy povyjede a zase couvne. A okolo spousta malých a trochu větších okounků. Vydržel bych tam ještě dlouho. Vracíme se zpět v hloubce okolo 12 metrů. Podjedeme pod pergolou i pod výcvikovým platem. Na druhé straně lokality prozkoumáme další rozpadlou lodičku. A pak již v 5 metrech návrat. Krásný třičtvrtě hodinový ponor.

Ovšem při svlékání – pozor – nezvyklé mokro. Nebyla to špatně nasazená haubna, ale si špatně zahrnutá manžeta na krku. A já jsem mokrý od zad až dolů na stehna. Tedy mokrý ne, ale silně navlhlý.

Naplníme flašky v Unterpressure. Dneska rozdávali vánoční dárky 😊

Unterwasserwald

Druhá lokalita je potopený les. Původně si mi do vlhkého neoprenu nechtělo. Ale nakonec, byl jen vlhký. A zima mi nebyla. A dobře jsem udělal. Na Dixi byla viditelnost okolo 10 metrů, ale zde .. troufnu si říci 15. Možná i tím, že se sem konečně dostalo slunce a svítilo až do 20 metrů. Při takovém ponoru si člověk uvědomí rozsah této lokality a její uspořádání. Nádherný ponor. 

Studená voda - to je relativní. měla 7°C, byla teplejší než vzduch.