Sešlo se nás pět nad úkolem nastrojit piráta. Abych byl upřímný, klucí to již skoro měli pohromadě, když jsem přijel a přispěl tedy vlastně jen ... hodně málo. Zato dál jsem přímo perlil.

A pak první projížďka. Vítr byl milostiv a foukalo tak max 10uzlíků v poryvech. Ale první projižďka je první projížďka - prdel sevřená. Každý náklon se hned vyrovnával, otěže plachet skoro pořád v ruce. Vrátili jsme se nadšeni. Pár chybiček v takeláži, ale nic hrozného. Doladíme takeláž a druhá parta!

Druhá projížďka s druhou skupinou - mohu popisovat jen ze břehu. Ale byli odvážnější - zaplachtili, více v náklonu. Vítr zhruba stejný, poryvový. Ale stejná intenzita. Po návratu opět úprava takeláže, hlavaska více nahoru, posun ráhna - více místa pro hlavy. 

Pak třetí rozjížďka. Už to znám, jsem starý vlk. Vezmeme na palubu i plavčíka Vikiho s tátou Martinem. Vítr trochu padá, ale stále chodí poryvy. Jedna halza, potom krásné réčko. Vracíme se na předobok. A skoro přestává foukat. Nestojíme na místě, ale hodně pomalu se šineme. Občas přifoukne, zrychlíme, voda za zádí zašumí, ale ani nejdeme do náklonu. A pak najednou prudce zrychlujeme a letíme do náklonu. než stihnu vytrhnout otěž a povolit hlavasku - spinout. A jsme ve vodě. Tedy spíše jsme vystoupili. Pirátek ještě leží chvíli plachtama na vodě. Zkouším, jestli jej přes káču nepřetočím, ale nejde. Možná dobře, takto jej drží vzuch v kapsách. Kdyby se otočil, asi by šel ke dnu.

Statečný plavčík sice jektal zubama, ale po prvním šoku si vedl velice statečně a držel se lodě, která se postupně přetočila o cca 120-130° stěžněm dolů. Pak jsme přivolali nedalekého rybáře s motoráčkem, který vyzvedl plavčíka Vikiho a Martina, dopravil je na břeh a zaktivoval záchranou operaci. Já zatím čekal u nebohého Piráta. Na pomoc nám jela ještě pramice plná teenagerů, ale chvílemi to vypadalo, že budou potřebovat záchranu taky.

Nakonec dorazila pomoc v podobě Svačinky, natáhli jsme vlečná lana a započala celkem dlouhá (a klikatá) cesta ke břehu. Fakt nevím, jak dlouho to trvalo. Tam se povedlo milého piráta otočit do trochu důstojnější pozice kýlem dolů a vykýblovat část vody s tím, že zbytek dotáhneme po vodě. A to byla chyba. Pokus dotáhnout částečně zatopenou plachetničku skončil ... opětovným převržením. Takže akce číslo 2 - přitáhnout na mělčinu, otočit, vykýblovat co nejvíce vody, dotáhnout k molu, vykýblovat co jde, vytáhnout piráta na vozík a vysušit poslední zbytky vody.

Jo,pirát je závodní loď. A pupkatej strejda má ego zase trochu níže.

Fotodokumentaci z pochopitelných důvodů nemám.

Doplněno: situace těsně před převrácením

U kormidla Martin. Za nic nemůže, dělal co mohl a znal - držel loď ve směru. Plavčík na středu seděl na káče jako na koni. Já klečel pod ráhnem. Ale nefoukalo (již zmíneno) a ráhno se jen tak bimbalo. Proto jsem přenesl váhu (ne zrovna muší) na závětrnou stranu, aby aspoň ráhno bylo na správně straně a nepřehoupávalo se. Ne že bych seděl na bortu, ale u mně stačí jen být mimo osu. Rychlosti to lehce pomohlo. A otěž byla zaseklá na návětrné straně, takže jsem to k ní měl dál, než kdybych zůstal  na středu. A jak již bylo zmíněno, dva poryvy jsme zvládli bez problému. A ten třetí, ten nás dostal. Než jsem stihl vyseknout otěž, lila se do lodě voda.

Prostě jsem nečuměl.

Po pár dnech zpět na Attersee. Tentokrát lokalita Dixi. Předpověď vyšla na 100%. Při příjezdu na lokalitu lehce poprchává, ale postupně přestává. Potápek je to opravdu hodně, kurzisti s potápěčskou školou z Vídně a pár místních. 

Minulý týden byla voda do cca 15 metrů mizerná a pak to již šlo. Nyní je to ještě horší. Až v 18 metrech se dělá jakás takás viditelnost. Plaveme rovnou k lodičkám. Stavbu si prohlídneme cestou zpět. U lodiček jsme první a viditelnost je zde opravdu pěkná. Zapínám foťák a.... "Není vložena žádná karta..." Ano, není. Ta je stále vložena do počítače, doma. Tak se fotit nebude.

Prohlídneme lodičky. Mník, který zde bývá vidět, nebyl doma. Vystoupáme do 10 metrů, kde je již viditelnost snad jen kolem 1, max 2 metrů. Pergolu jsme minuli. Podle mne tak o metr, dva, ale netrefili jsme ji. Aspoň je důvod pro druhý ponor.

Beru si kartu z autorádia. Pár fotek se tam vejde. Kdyby náhodou. Voda po dvou hodinách ještě horší. Ale tentokrát domeček trefíme, prohlídneme. Viditelnost kolem 2 metrů. Nyní tedy přeplaveme na pravou stranu lokality a hledáme tam. Jedna malá štika se tam stále pohybuje. Už jsme ji asi viděli na prvním ponoru. Jinak život skoro žádný (spousta potěru v rostlinách). 

Nakonec krásný den pod vodní hladinou.

 Pár fotografí, které se nevešly.   …Číst více

Attersee, hurá! Pár dní bylo celkem neletně (zataženo), takže davy lidí kolem Attersee trochu povolily. Navíc u nás je svátek a Rakušáci musí do práce (kiš kiš). Takže na parkovišti u Kohlbauernaufsatz bylo skoro prázdno. S buddym Jirkou jsme se potkali skoro na minutu. Domluvili jsme se na začátku víkendu - on byl zde na dovolené s rodinou, ale dal by ponor. Já tam stejně chtěl zajet - úterý je ideální.  Tak do vody! Nahoře ...…Číst více

Po pár měsících opět na břidlicovém lomu Šifr. Těšil jsem se. Prosinec mne navnadil. Ale velké bylo zklamání a to hned ze dvou důvodů. Ačkoliv jsem na lomu byl někdy po 9:00 ráno, už se plnilo parkoviště. Ne potápěči, ale koupači. Nad rozlehlým parkovištěm se vznáší sloup prachu, ten si zpět sedá na vodu, kde je vrstva opalovacích krémů, asi ještě ze včera. A k tomu začíná pekelné vedro. Ale dole je stále 6-8°C, takže ...…Číst více

Po dlouhé době na Bořence. V plánu byl seznamovací ponor pro dívku, která má sice něco napotápěno, ale .. v moři, v shortu, s viditelností přesahující 20 metrů, teplotou vody hodně přes 20°C. Ponor do českého lomu byl, bez přehánění, kulturní šok. Na sobě 2x7mm, tím pádem o dost více zátěže. Viditelnost, na české lomy celkem dobrá - cca 5 metrů. Jen okolo trabanta tak spíše k metru. Ale nakonec pár kaprů jsme viděli, vrtulník, ...…Číst více

První díl povídání,  a druhý je zde a třetí je zde, pokud jste nečetli.   Let, původně plánovaný na sobotu odpoledne, byl přeložen na neděli odpoledne. Tím nám vznikl jeden den, kdy si můžeme zběžně prohlédnou Athény. Projdeme známá místa. Zde musím ocenit přínos covidu.  Jsme tu v podstatě sami. Tam, kde podle fotek z turistých průvodců, se táhne fronta, jen tu a tam potkáme turistu. Výborná večeře na zahrádce ...…Číst více

První díl povídání,  a druhý je zde, pokud jste nečetli. Kea V noci nás budí smrad spáleniny a kouř. Shodujeme se, že asi na ostrově něco pálí. Ráno je okolo kouřmo. Vyplouváme opět o 6:00 hodině ranní. Ale slunce nevidíme.  Cap Souunion Fouká 15kn Z. Nese sebou kouř. To už víme, že nad Athenami hoří. Míříme na jih, takže vítr na předobok, a doufáme, že z kouře brzo vyplujeme. Zatím je dohlednost tak 0,5-1 Nm, lodě se vynořují ...…Číst více

První díl povídání najdete zde, pokud jste nečetli. Serifos Na Serifos vyrážíme ráno po 6:00 hodině. Vycházející slunce nás zastihlo na výjezdu Ormos Porou u snídaně. A se sluncem připlouvají také delfíni. Poměrně velká parta menších delfínů se chvilku drží lodi.  Před 9:00 hodinou již začíná pofukovat a v 9:00 jedem na plné plachty na pěkný Z vítr o sile 10kn a k Ormos Livadi se řítíme ...…Číst více

Tak jsme se po čekání, o pár dní delším než rok, dočkali a vyrazili na jachtu v Řecku. Čechy opouštíme upršené a studené (a do takových se také vrátíme).  Cesta Letadlo z Vídně. Řekové požadují vstupní formulář a PCR test, rakušákům stačí "tranzit". Vše rychle zkontrolováno a po krátké cestě (prospal jsem ji) sedáme v Athénách. Hned na nás útočí nezvyklé ...…Číst více