Po půl roce opět na moře. Tentokrát jsem pronajmul 12 metrovou jachtu Regor - Oceanis 41.1 - od Dream Yacht Charter, která má domov v maríně Boatič u Trogiru. Pekná jachta s klasickou hlavní plachtou.
Předpověď dopředu neslibovala žádné letní, ba ani jarní, počasí. Nakonec jsme zažili úplně všechno - slunce, bezvětří i vichr, déšť. A proti předpovědi na týden po nás jsme vlastně měli hezké počasí.
Už příjezd byl adrenalinový. Jachta měla odmontované kormidlo. Předchozí posádka s ní někde praštila a kormidlo rozštípala. A loď odřela. Zaměstnanci chartovky dělali co mohli, ale jachta v 17:00 byla ještě ve stádiu hrubé rozpracovanosti. Kormidlo sice usazené, ale někde něco drhlo a kormidlo šlo ztuha jako prase. V 18:00 již byla připravena v plném lesku. Navíc jsme dostali otevřený účet v místní kavárně a data zdarma. A na závěr nám odpustili zmasakrovaný mooringový hák. Takže klobouk dolů a vřelé díky.
Zato vlastní marina Boatič, která je uvnitř hezká, nová a čistá, v nás zanechala stopy hlubokého zhnusení. K maríně se nedá zajet, místní "parkovací bosové" nenechají ani na příjezdové cestě zastavit ani pro vyložení zavazadel, pokud nemáte zaplacené parkování uvnitř mariny. Jsou drsní, hrubí, nedá se s nimi mluvit, nastupují výhružně ve dvou, ve třech. I v Sukošanu nechávají 20 minut na vyložení bagáže. Místní, kteří si přivydělávají parkováním na zahradách, jim říkají "banditos".
Protože dostáváme loď později, než jsme čekali, a navíc vytrvale studeně leje, odkládáme odjezd na ráno. A ráno nás probouzí modrá obloha a skoro bezvětří. Až k Šoltě napříč Splitským kanálem motorujeme. Ale z Hvarského kanálu začalo foukat lehce přes 10kn. Tak vše nahoru. Mimo jiné se také zatáhlo a lehce poprchává. Cílem je některá ze zátok na Hvaru pod Pelegrinským výběžkem. Není kam spěchat. Nabereme směr Vis na předobok a jedeme, kam až je nutné, abychom se pak trefili na první dobrou na kotviště. A to se povedlo. Jen při rečku zádrhel. Pod přivázaný háček se zadrhla otěž geny a první poryv z násady dělá složitou matematickou křivku. Tak budem platit háček :-(. Až pod Pelegrin jedeme na plachty. V noci má foukat jugo, tak budeme dobře skovaní. Hlídky držíme. Nedaří se nám dost nastavit kotevní alarm, tak nás v noci dvakrát vyplaší.
Druhý den ráno koukáme na Velebit, který má vrcholky čisté bílé. Vyrážíme na objezd Hvaru. Cílem je západní Korčula. Fouká, stejně jako včera, skoro čistý východ okolo Hvaru. Studený. Jen trochu zesílil na 15-20kn. Prší. Plachty nahoru, aspoň to v těch vlnách nebude házet. Na západním konci Hvaru jsme ale v tišině. Mrtvé vlny, slejvák, v dálce se blýská. Výborné pro stahování plachet. Po projetí okolo Klementských ostrovů začíná opět foukat, tentokrát SEE, spíše tak 20-25kn. Od jihu se valí vlny v podstatě bokem na vítr. Nikomu se nechce ty 3-4 hodiny přejezdu na Korčulu plácat ve vlnách. Tak namíříme kolem Hvaru na východ. Vítr zesiluje na 25, v poryvech přes 30kn. Vlny se postupně otáčejí po směru větru. Místy studeně prší nebo poprchává. Plachty zrefovaný na co nejmenší plochu. Směr větru je takový, že můžeme těsně sledovat pobřeží ostrova. Do večera jej přejedem skoro celý. Pěkný jachting, místy zábradlím ve vodě. Najdeme zátoku za větrem, véča, pivko. Přestalo pršet, sluníčko (aspoň chvíli). Kotevní alarm zařval jen jednou ještě z večera a pak až ráno. Hlídky jsou vklidu.
Třetí den nás budí sluníčko, bezvětří. Směr Korčula, marína Lumbarda. Není to daleko, tak pomalu na motor vyrážíme. U města Korčula potkáváme záocenskou výletní loď. Lifruje turisty do města na prohlídku. Až zde se rozfouká a mezi ostrůvky jsou poryvy opět přes 25kn. Takže i když jsme vytáhli plné plachty, za chvíli musíme refovat. Až po vymotání z ostrovů na konci kanálu fouká tak pěkně stabilně, že se nám do maríny nechce, vytahujeme plné plachty a vyrážíme je provětrat dále okolo Pelješacu. Až na večer se vracíme do maríny Lumbarda. V létě to musí být peklo. Není moc veliká a poměrně malý manévrovací prostor. Ale teď jsou tady dvě plachetnice, takže pohoda. Večeře v příjemné konobě, crvené vino, mořské potvory. Hlídky být nemusí, spíme, jak když nás do vody hodí.
Dubrovník nedáme. To už bylo jasné včera. Tak kam teď? Doplníme zásoby pečiva (pekárna nefunguje, musí se do marketu) a rozhodujeme se: Vrátíme se na Hvar a obeplujeme jej z východní strany. Tam se najde nějaká zátoka, protože další den má opět dost foukat. Ale dnes, tedy ve středu, ani vánek. Motorujeme až do večera. Chvilku si vybíráme zátoku, protože druhý den (čtvrtek) má foukat poměrně hodně. Aby byla krytá, hezká a romantická. Asi třetí zátoka se nám líbí. Jen se tady ráno točí vítr. Noční hlídky v klidu, jen nás ráno vytáhne kotevní alarm z postele. Ale po snídani dáme ještě hodinku v betli.
Ve čtvrtek předpověď vyšla. Ráno hučí skoro čistý východní vítr a moře je bílé. Čekáme do oběda. Pak již moře není úplně bílé - jen trochu - vyrážíme. Plachty na druhém refu. Plavba skoro na úplný bočák. Když se moře malinko vyhladí a nechá loďku rozběhnout, padají naše rychlostní rekordy - i přes 10kn. Ale vlny a nízké mraky nás moc nenechají. Jednu chvíli nevidíme ani Hvar, ani Pelješac ani pevninu. Fouká stabilně 25, poryvy i 30kn. Zima, chvílemi prší, jak jinak, než studeně. Ruce na kormidlu mrznou. Po obeplutí Sucuraje stáčíme na zaďák. Stáhneme genu a zajišťujeme kontraotěží hlavní plachtu a valíme dále podél pobřeží. I vítr polevuje, nejprve na 18, pak 15kn. Hledáme zátoku. Až Pokrivenik se nám líbí. Ale první zátoka nedrží kotvu ani na kolikátý pokus. Druhá se nám nelíbí, třetí je mělká. Tak až ta čtvrtá. Hlídky úplně v klidu. Kolem brouzdají rybáři s plynovými lampami. Aspoň je na co koukat.
A je pátek, den návratu do maríny. Je to divné, ale ráno je opět jasno, nebe bez mráčku, lísteček se nepohne. Moře vyžehlený. Táhneme se na motor okolo Makarské. U Omiše lehce pofukuje. Až ve Splitským kanálu opět začalo foukat, nejprve nesměle 8-10kn, ale pochvíli již pěkných 10-15kn. Všechno nahoru a jedeme až před marínu Boatič na plachty. Už jen dotankovat a předat loď.
Protože známka punku zmizela z podcastů, nezbyde, než si ji stahovat ručně. 
