Sobota nebo neděle.  V sobotu má pršet, neděle je lepší. A nějaké lehčí ponory, pod vodou jsem byl naposledy začátkem října. 

V Linci to vypadá nadějně. Už kolem osmé se prokousává slunce mlhou. Ale na Attersee ne, tam leží mlha nějakých 100 metrů nad hladinou a dělá takovou pěknou pokličku.

První ponor na oblíbené lokalitě Kohlbauernaufsatz. U hladiny dobrý, pak takové trochu mlíčko s viditelností kolem 5 metrů a pod 20 metrů se voda, jako většinou na Attresee, otvírá a viditelnost je parádní. Na lokalitě jsme vlastně druzí, ale předpotápěč je zkušený a není vidět, kde byl.

U kadibudky nikde nic. Ani ryba. Nebo jo, pár okounů. Ale ty se nepočítají. A při návratu ve skále nejprve jeden mník, pak druhý, třetí, čtvrtý.... Tom měl "houbařké oko". Jeden z nich s námi chvilku plave a je relativně nebojácný. To již svítí deko (po půl hodině mezi 30 a 20 metry) a pomalu stoupáme na deko zastávku. Asi ve 20 metrech je termoklina. Normálně jsem se zahřál. Po cca 55 minutách jsme venku. Mokro v rukavici.

Druhý ponor na lokalitě Nussdorf.  Od loděnice je již asi rok potápění zakázáno. Ale stejně tudy jdeme (jsou tu pohodlné schody). U loděnice je vystavěná nová marína a vjezd do ní je přímo přes trasu potápěčů. Teď tam bylo pusto prázdno. Vstup na lokalitu je přenesen o cca 100 metrů dále doleva blíže k přívozu. Zde je již parta asi šesti potápek. Bohužel hraboši. Takže lokalita je trochu zkopaná. A pak je potkáváme v přímém přenosu. Přemysl oráč by se musel zastydět.

Začínáme jako vždy na hausbótu, který se pomalu, ale jistě, rozpadá. Pak přes kůlové zátiší ke spodním atrakcím a po lince na levý vrak plachetnice. Zde opět jeden mník u dna. Chvilku je zvědaný a vypadá to, že se ukáže celý, ale pak se zbaběle skoval. Opět k hausbótu po lince a pak na pravou stranu k dalšímu vraku. Zde potkáváme tu smečku. Tak se zde ani moc nezdržujeme a podlouváme kůly a přes další dva vráčky čehosi (asi pirát) se vracíme zpět k hausbótu a ven. 55 minut, mokro v rukavici (to už není normální) a chce se strašně močit....

Poznámka číslo 1 na závěr: Autrian divers /Atlantis v Untterachu chystají příští rok nový systém na self systém plnění lahví na chipy. Kdo má od nich chip, zajděte tam nebo napište a nechte jim svůj e-mail. Napíšou vám, až se budou měnit chipy.

Poznámka číslo 2: Foťák., který jsem v červnu utopil, po důkladné resuscitaci a opravě pouzdra byl opět se mnou pod vodou.

 

Pokračování článku o cestě kolem Peloponézu z Korfu do Athén. První část článku najdete zde.

Den sedmý

Vyplouváme v půl páté, protože chceme chytit ranní vítr na jihu Peloponézu, který by nás měl přetáhnout přes první záliv (tady tomu říkají záliv, ale je to na šířku jak Jadran). Skutečně v 06:00 za prvním prstem chytáme vítr. Ale ne z toho směru, který měl podle předpovědi být. A nakonec stejně v devět hodin slábne a jedeme na motor. Pak se vítr objeví ještě jednou o druhé po poledni. A opět to není ten správný směr. Fouká v nárazech 5Bf a přímo z východu. Kde je ten severovýchodní vítr, který slibovali? Nakonec s večerem ulehá a od šesté večerní už zase motorujeme. Na Flagos beatch připlouváme po sedmé hodině, už je zase tma. Vykoupat již se jdu jen já.

PS: plachty vydržely (tedy naše šití).

Den osmý

Ráno koupačka, focení lodě na krásné pláži a po desáté ráno už opět frčíme dále. Přes poslední záliv Peloponesu. Jakmile zahneme okolo posledního prstu k severu, začíná pofukovat nestálých 4Bf a vezeme se na boční vítr, později předoboční, neb se opět stáčí k severu, krásnou rychlostí 6 uzlů až do Monemvasie. 

Do přístavu, vyvázat, na večeři. Pokec s posádkou sousední - české - lodi. Kapitán je čerstvý majitel.

Den devátý

Ráno vyplutí? Fouká tak 5Bf NNE. Je to takové - vyjet/nevyjet. Bude to stoupačka. Až to vyřešili za nás přístavní dělníci. V přístavu se pracuje a vítr jim sfoukával ponton s bagrem. Tak natáhli přes celý přístav ocelové lano. Kdo je uvnitř, bude uvnitř, kdo je venku, bude venku. 

Tak máme neplánovanou prohlídku Monemvasie. Moc pěkný kout Řecka.

BTW: na tomto přístavu se prý pracuje již 30 let a je furt ve stejném stavu. Prý i ten bagr, co tam rovná kamení na vlnolam, je stále původní. Aspoň podle pamětníků. Vypadá na to.

Den desátý

Vyplouváme v půl sedmé, abychom chytli vítr, který má být od rána (3-4Bf) z N. Což se vyplňuje, už v půl sedmé máme nahoře plné prádlo, chvilku dokonce uvažujeme o refu, ale to nás brzy přejde. Ale rádi bychom na Hydru, nebo aspoň tím směrem. Ale vítr se stáčí na NNE až NE. Prostě smůla. Jedeme na plachty až k Valopoula, cože je taková skála uprostřed ničeho a tam krosujeme směrem na Hydru. A přestává foukat. Až do Ermioni jedeme na motor. Vyvazujeme se v nové maríně chvilku před čtvrtou odpoledne. Na dvakrát. Poprvé jsme neodhadli vzdálnost a chybělo nám asi 4-5 metrů řetězu. Druhý pokus již na jedničku.

Kávička, kroasan, výborná večeře na lodi. Spinkat.

Den jedenáctý

Ráno zvedáme kotvy, měl by, aspoň v dopoledních hodinách, být vítr. Sliboval. Z počátku tak 4Bf, ale jen tak dlouho, abychom se chvilku svezli. Po desáté již zase vrčí Oliver.

Dneska měl mít velení lodi náš nováček Ondra. Tak jsme mu přichystali pár horkých chvil. 2x reálný MOB s vyzvednutím (na motor, aby to nebylo tak drsný) a 1x voda v lodi. Chvilku vypadal dost na prášky.

Pak již motorsailing až na Poros. Tam rychlá kávička a zmrzlinka a hajdy na loď, ať na Aeginu připlujeme v nějakém rozumném čase. Městský přístav skoro plný. Ale nakonec jsme rozhrnuli lodě a ještě jedno místo se našlo. Vedle stojí Rumuni. Nejprve koukají, jak se snažíme dostat vedle jejich lodi a pak jdou pryč. Taky řešení.

Projdeme noční Aeginu. Hezké městečko. Je moc blízko Athénám, tak jsem tu nikdy nestavěl. Budu to muset přehodnotit.

Den dvanáctý (poslední)

Ráno nás opouští Aleš. Letenek zpět bylo jako šafránu, tak sehnal jen komplikovanou na pátek v poledne. Takže vyběhne na trajekt a pak letiště Atheny, Milano a Praha.

Zbytek přejíždí k Almira Shipyard, kde jsme kolem poledního. Jedna loď před námi na jeřábu, ale jde to rychle, Za půl hodiny jsme na řadě my. Naši loďku vytáhnou na jeřáb a já se také loučím se zbytkem posádky. Moje letenka je na pátek večer. Tak vlak, letiště a Vídeň. 

Loučí se mi těžko. Jak si na začátku člověk říká, že těch 14 dní bude dlouhých, pohledem zpět utekly jako voda. 

Takže moc díky Slávek(Jack), E-liška, Lukáš, Dominik, Ondra, Jirka (Palec) a Aleš.

Pochvalu Slávkovi za jeho umění v malé lodní kuchyni!

A ještě nějaká statistika: 

• Napluto: 477nm
• Pod plachtami tentokrát jen: 130nm
• Maximální rychlost: 11,5kn (měřeno průměrem v 3 minutových intervalech). Takže to není nějaká okamžitá maximální při surfování z vlny. A byla pod plachtami :-)
• Na lodi jsme strávili 10 dní a 20,5 hodiny

Cesta kolem Peloponézu je opravdu úžasná. Dalo se to jet i rychleji, ale spíše bych preferoval i pomalejší courání. Místa jsou tam úřasná. V podstatě Zakyntosem končí turistická oblast a od Pilosu až po Monemvazii je to ještě hodně turismem nepolíbené. 

Jak už jsem někde psal, Z Korfu do Athen se dá dostat buď Korintem, který je nyní zavřený, nebo kolem Peloponesu. Jel bych kolem Peloponesu, i kdyby byl průplav Korintem zadarmo.

Tak je to konečně tady. Na 14 dní na moře, štreka dlouhá - Korfu - Almira Shipyard (to je z druhé strany Korintu). A musí se kolem celého Peloponézu, protože Korint je zavřený. Na Korfu přilétáme na večer s Ryanair. Prý jejich poslední letošní cesta na Korfu. Letadlo slušně napráskaný. Hajdy na loď, ubytovat a na večeři (zbožné přání). Na lodi zjišťujeme pár závad, které budou bránit zítřejšímu ...… Číst více

Tak dnes je to přesně 5 000 dní, co jsem přestal kouřit. A držím! Že bych si koupil něco na oslavu? Třeba doutníček?… Číst více

Asi poslední motovýlet. Na celé odpoledne z Krumlova na Nové Hrady, pak do Rakouska a po Rakouské straně Novohradských hor zpět na Šumavu.    Spusta z nás si řekla, že to je poslední možnost pořádně vyvenčit motorku. Takže jednostopých bylo na silnících poměrně hodně.  Doufám, že jsme dozalili všichni bezpečně domů. Občas listy na silnici a mokro ve stínu, kam už slunce nedosáhne, dělalo ze zatáček celkem kouzající nepříjemnou věc. ...… Číst více

Tak po delší době opět na Bořené hoře. Opět je to o něco dražší. Voda cca stále stejná. Viditelnost kolem 4 metrů, místy horší. Lepší asi nikde. S postupujícím dnem se viditelnost zhoršuje a zhoršuje.  Světlým okamžikem tedy kapři, kteří jsou tak ochočení, že krmící flašku trhají z ruky a tahají za rukavice. Pohyblivé obrázky se učím a nějak mne to nebaví. Asi se začnu poohlížet po nějakém ...… Číst více

Na Gosausee dojíždíme před devátou. Skoro nikde nikdo, jen pár promoklých turistů. A my. A sníh na vrcholcích okolo. Leje nebo poprchává. Teplota okolo 6°C. Voda vypadá čistě, tak nakonec sebereme morál a převlečeme se. Po zanoření nádhera, viditelnost až 20m. Bohužel jen do cca 20 metrů. Tam začíná vrstva kalu, který hodně sráží viditelnost. Plaveme na pravou stranu od loďkového mola. Překvapuje teplota vody, okolo 10°C v celém profilu. Takže se ...… Číst více

Tohle mne postupně napadlo / něco mne napadlo, něco jsem opsal /. Máte nekdo nějaké další nápady?   … Číst více

Podolský most a původní umístění nyní Stádleckého řetězového mostu. V současné době je hladina Orlíku tak nízko, že pod Podolským mostem jsou vidět základy původního mostu v Podolí, který je nyní umístěn na Lužnici (Stádlecký most). Jak se tam dostal je známá historie. Mimo základů původního mostu jsou vidět i základy dvou obranných objektů a zbytek mostku přes potok ústící do Vltavy. Tento ...… Číst více

Další skvělý týden na moři. Po příjezdu jdeme nahlásit do chartrovky YMD, že jsme tady. Je před třetí hodinou, nečekám, že nás pustí na loď. Ale jsme příjemně překvapeni. Naše Jachta Dölkar již na nás čekala. Ale... Průšvih. Hned, jak jsem na ni vkročil, mi bylo jasné, že hned tak nevyplujeme. V lodi spousta vody, bilge pumpa nespíná, ucpaný sací koš. Pod motorem tak 5cm emulze motorového oleje a vody. Víko ventilů prosazuje, ulámané ...… Číst více