Plánování dopředu podle počasí moc nefungovalo. Celý předcházející týden se předpověď počasí měnila a posouvala. Takže k rozhodnutí o první části došlo až v sobotu, když bylo jasné, že níže bude přecházet v pondělí a úterý. 

Sobota byla jako normálně zasvěcená do vysvětlování, kontrole a ukazování lodě. Proti minulému roku byla Dölkar připravena skoro perfektně. Jen chybělo jakékoliv nářadí. Marinero Marco něco dal dohromady, ale více prý nemá. Nebyl ani jeden imbus a to se posléze ukázalo jako velká chyba.

Den první - z Betiny na Zlarin

Vyplouváme do lehkého vánku. Projíždíme Pirovačský záliv a všichni se postupně střídají za kormidlem. A ačkoliv je hladina skoro jako zrcadlo, máme první příznak akutní mořské nemoci. Trochu doufám, že se to vylepší a posílám Honzu za kormidlo na delší dobu. Tam je v pohodě. Ale jakmile se pustí, putuje opět k zábradlí.
U Art (ostrovy na počátku zálivu) vytahujeme do slabého větru (2-3Bf) plachty a posádka se seznamuje s chováním jachty na plachty a s lanama. Několikrát trénujeme FOB (fendr overboard).
Vítr posupně zesiluje na hranici 3-4Bf, plavba je již celkem svižná a na stoupačku poprvé zažívají náklon lodi. Honzovi to bohužel moc nepřidá. V odpoledních hodinách kotvíme v zátoce nad Zlarinem u Male Ostrice. Honzovi se hned udělalo lépe. Na večeři to nevypadalo, ale šel spát do kajuty.

Den druhý - Zlarin

Ráno nás budí bušení do střechy. Prší a ne málo. Některá těsnění okolo okének nejsou na takové přívaly stavěná. Ale dopoledne přestává a my vyplouváme. Všichni si postupně vyzkouší ovládání na motor a na zpátečku. Na volném moři sranda. Tak to zkusíme jen tak bez vyvazování zádí k molu. To už taková sranda není.
Následuje tréning bočního vyvázání a odplutí pomocí springů. To už je snazší. 
Odpoledne opět na moře a zkoušení trimu - stoupačka, boční vítr, zadní vítr. Obraty po i proti větru. Nějaký ten FOB. Večer na molo do Zlarinu. Měli jsme to celkem v nose, pak se tam nahrnula velká regata a během chvilky bylo molo z obou stran plné. Výborná večeře v konobě Prslika. Kousek z přístavu, ale vyplatí se tam zajít.

Den třetí - Šibenik a zátoka na Zlarinu

Ráno opět déšť. Počkáme, až poleví a vyplouváme do Šibeniku. Dokoupit nějaké potraviny a hlavně na řeku pro slávky. V Šibeniku jsme asi hodinku na mooringu a pak směr sádky na řece. Ale co to. Před rybářskou chajdou při pokusu ubrat plyn se nám páka protáčí v ruce. Kolem dokola. Máme tam malý kupředu. Trochu jde přidat a ubrat. Vyřadit nebo zkusit zpětný se neodvažujheme - zatím. 
Nákup slávek probíhá následovně - přiblížení:
My: "Halo, chceme slávky"
My: kolečko a přiblížení číslo dvě - "asi 4 kg"
Rybář: "máme, zastavte"
My: kolečko a přiblížení - "sorry, máme poruchu na plynovém pedálu"
My: kolečko a přiblížení... To už rybář skočil do člunu a přijel k nám se slávkami a transakce proběhla již na kurzu Šibenik.
Co se stalo? Páka je na tisícihranu. Ten je omletý do hladka. Tak to někdo někdy zajistil červíkem na imbus. A ten se povolil. V nářadí imbus není. Různé pokusy o utažení zaberou vždy jen chvilku. Rychlá domluva s Markem (marinero) - přijede asi za půl hoďky do Šibeniku. My se zatím vyvážeme na benzíně. Zatím jsme vyzkoušeli vyřadit a zpátečku, ale je to nejisté, ne vždy se povede na první pokus. 
Na benzině jsou na nás hodní, když slyší, že máme problém, můžeme počkat. Provoz tam v tu dobu nebyl. Marco přivezl zavírací nožík typu McGyver s imbusem. Dotáhl červíka. Ale nožíku se vzdát nechtěl. Musel jsem ukecávat. Teprve když jsem jej ubezpečil, že jsem za něj osobně zodpovědný, zapůjčil. A my vypluli ústím řeky na moře. Ještě jsme stihli pěkný vítr o síle cca 4Bf a potrénovali trim a refování plachet. Noc v zátoce u Ploviste kotva - břeh. Pěkné, tiché místo. Honza již byl pěkně aklimatizovaný a během plavby již konzumoval (jídlo).

Den čtvrtý - Zlarin - Prvic Luka

Ráno vyplouváme na moře a základem je FOB, trim plachet, obraty. Preventer, neboli kontraotěž, přejmenována na "preventan". Večeře je objednaná v Prvič Luka - peka v konobě Stara Makina. Raději připlouváme dříve. Tréning bójky. A večer peka. Výborná jako vždy. Jen ceny se trochu zvedly a i peka je chudší - méně zeleniny, skoro samé brambory.
Čas čekání na peku se využívá přípravou na noční přeplavbu na Kornaty.

Den pátý - Prvič - Kornaty

Vstáváme ve tři ráno a během pár minut jsme na cestě. V Prvicskym kanalu trochu fouká (asi tak do 2Bf). Uživáme si noční plavby na plachty. S východem slunce vítr padá a poslední kus plavby je na motor. V průlivu u ostrova Žut - Aba všichni padají na pryčny to dospat.
Po poledni přeplouváme na Pašman - cíl je některá ze zátok Soline nebo Landilic - kde bude místo. Cestou se pěkně rozfouká, místy 4-5Bf (z trisek) NNW větřík. Opět se trénuje vedení jachty, trim, obraty po a proti větru. A FOB.
Večer při kotvení trening kotvení.
Kluci se vylodí a snad po čuchu najdou malou konobu Runjka v sousední zátoce. Vyplatí se navštívit.

Den šestý a poslední

Přeplavba do maríny. Dopoledne na motor. Zastávka na Vrgadě a kontrola borovice (stále stojí). Po poledni již vyplouváme v lehkém 3Bf brízovém větru směr marina. V Hramině natankovat - fronta asi 5 lodí. Bríza zde zesiluje, nic pohodlného zde manévrovat. Před námi poláci na monohulu a velký katamarán. Benzina má dvě stání, obě volné v tuto chvíli. Stojím před severním, pak katamarán a u jižního polák. Katamarán se nemůže vymanévrovat a odplouvá dále. Obsluha benzínky na nás píská, ať jedem. Polák neomylně namíří napříč všemu (a nám) na severní molo a mně do boku. A ještě na mně řve, že předbíhám. Až obsluha benzíny jej usměrní a navede na jižní molo.
Natankováno, vycouvat a hurá do Betiny. Tam se cvičilo kompletní mooringové vyvázání. Musím říci, že za celkem obtížných podmínek - vítr šikmo k molu, v tu dobu již svižných 3-4Bf. Někomu se dařilo rychleji, někomu lépe a já trochu zešedivěl. Ale šikulové.
Předání lodě ve stylu "vše dobro?" "dobro".
A pak jen sprcha, úklid a domů. 

Napluto 127Nm, 55Nm na motor, 3 hodiny noční plavby.

Pokračování článku o plachtění po Kykládách. První díl najdete zde.

Den osmý - Paros

Paros je jeden z největších ostrovů Kyklád. Strávili jsme se zde volný den. Půjčili si skůtra a projeli si ostrov trochu podrobněji. Za zmínku stojí několik zastávek.

Přístav Naoussa

Tady jsme schodili kotvu. Naoussa má své centrum vymalovené do Kykládských barev. Ale trochu to připomíná pozlacený Krumlov. Butiky, drahé restaurace, upomínkové předměty. Vyplatí se sejít z této "zlaté uličky" a uvidíte Naoussu jak má být. I velmi dobré restaurace za pár peněz a bez rezervace. Doporučujeme Albatros, trochu dále po nábřeží za trajektová mola.  Výborné mořské plody, ke každému podanému jídlu i popovídání. Máte pocit, že jste na návštěvě u známých, ne v konobě.

Stání v přístavu je zpoplatněno 2,5€. Za vodu a elektriku si připlatíte 20€. A k dispozici je velikánská zátoka, kde je také možné kotvit. 

Hlavní město Parikia

Hlavní město a jeho střed - byzantská katedrála ze 4. století. Celé centrum je přístupné pouze pěšky. Na protějších svazích nad městem je několik polorozpadlých mlýnů. Snažili jsme se k nim dostat na moto. Je to možné, ale musí se objet celé údolí, kde se Parikia rozkládá. Zpět jsme chtěli jinou cestou. A najednou jsme stáli i se skůtrem přímo pod katedrálou. Jak Japonci v Krumlově na pěší zóně. Rychle pryč, než si nás někdo všímne.
Zatím Parikia byla skoro bez turistů. Ale nechystáni na ně jsou. Velká parkoviště všude okolo.

Vesnička Lefkes

Taková malá, zapadlá, ospalá. S příjemnou restaurací krytou stromy, ospalé kočky všude. Balzám na duši.

Marpissa

Marpissa samotná není moc zajímavá. Ale odtud se dá dojet na Agios Antonios - kostel, nebo správně monastýr. Postaven na ruinách hradu. Nabízí úchvatné výhledy do okolí a na průliv mezi Naxosem a Parosem.

Aliki

Přístavní městečko Aliki na jihu ostrova je správná turistická destinace. Penziony, hospody, cestovky, co nabízí výlety tam i onde. Nás zhýčkané poklidnou atmosférou vesniček dále od moře ničím neoslovilo.

Pláže

Na Paxosu jsou pláže všude. Stočené tak, že vždy jsou chráněné před nějakým větrem. Sever ostrova nabízí pár krásných pláží s pískem nebo kameny (kdo co preferuje). A pak celé východní pobřezí - jedna zátoka s malou pláží za druhou. Většina těch zátok je vhodná i ke kotvení. Hlavně na severu ostrova je několik velkkých s hloubkou max 10m, kde se dá kotvit a schovat před nepřízní počasí.

Den devátý - Paros - Mykonos

V osm ráno zvedáme kotvy. Po lehce dramatickém odjezdu sousedních Švýcarů - boční vítr je během vyplutí sfouknul na sousední katamarán. A dramatickém odjezdu postarších Němců, kde si jejich kapitán spletl dopředu a zpět a taranoval před nimi stojící rybáře, mám lehké obavy. Ale správně našponovná kotva nás vystřelí z mezery ven na volnou vodu jako z praku.
Míříme na Mikonos a vítr je, jak jinak, právě od Mikonosu. V poledne na chvilku lehá, ale za hodinu opět fouká a plachtíme. Kolem 17 hodiny opět zeslabuje, ale to jsme již před ostrovem. Stavíme jachtu do haveto a večeříme. Na kotvení si vybíráme  zátoku Ornos, ale je tam poměrně plno. Zkusíme vedlejší a je to lepší. Kotvíme o skalnatého výběžku s pávy. Zátoka je pokrytá bary, plážovými nálevnami a párty probíhá až do ranních hodin. Ale není tak hlasitá, aby se nedalo příjemně spinkat. 40Nm, dobře 3/4 na plachty.

Den desátý - Mykonos - Syros

Dnešní den měl být podle všeho na motor. Proto jsme vyrazili poměrně brzo, dopoledne ještě něco, podle Windy, mělo foukat. Ale již po sedmé můžeme směle vytáhnout plachty. 3Bf ze zádu nás posunují rychlostí 4-5kn. A vydrží to až k Syrosu před přístav Finitas. Tam za rohem vítr lehá. Využijeme ke koupání. A po poledni jsme na místě. Stání opět 3€. Odpoledne je malý přístav naplněn k prasknutí. Harbourmaster rezervace striktně nepřijímá, kdo kdřív, ten dřív. Potkali jsme zde flotilu z Izraele. Nezapřou se. I ty 3€ za stání se snažili usmlouvat.
Kávička, zmrzka, pláž. Chtěli jsme skůtr aspoň na odpoledne, ale místní půjčovna se ještě neprobrala ze zimního spánku.
27Nm, více než polovina na plachty.

Den jedenáctý - Syros - Kea

Cílem je Coressina na ostrově Kea. Tentokrát to vypadá, že Windy předpovídalo dobře a budeme bez větru. Ale chvilku po vyplutí nějaký vítr chytáme, i když ne tak, abychom mohli plout potřebným kurzem. Ale přibližujeme se. Pak opět chvilku na motor. Po desáté chytáme průvan mezi Kythnosem a Serifosem, opět hodina na plachtách. Jakmile se schováme ze Kythnos, jsme opět bez větru a hodinu trávíme opatrným motorováním. Mezi Kythnosem a Keou je opět průvan a dokážeme další 2 hodiny šetřit motor. Okolo Kei opět motorujeme. Západní pobřeží Kei nás přivítá pěkným 4Bf větrem od SW. 
Po 16 hodině jsme na místě, 42Nm, poměr 23/17 plachty/motor je pěkný na to, že nemělo foukat. A jeli jsme na zadní vítr, boční vítr i pěknou stoupačku.
S posádkou Švýcarské lodě vedle nás jdeme uklízet pláž od odpadků. A večer něco, co jsem ještě neviděl. Masové plato pro sedm lidí. Za pár éček. Ale když přinesli první díl, bylo všem jasné, že to nedáme. Druhou polovinu jsme si museli nechat zabalit a měli jsme z toho druhý den snídani i oběd. Grill House mohu jen doporučit.

Den dvanáctý - Kea - Sounion

A tím se naše cesta v podstatě uzavírá. Tentokrát opravdu celý den na motor. Opět po poledni jsme na místě, 16Nm, vše motor. Koupání, padlebordování. Zátoka je plná jachet.

Den třináctý - Sounion - Athény

Vyplouváme po osmé hodině tak, abychom do 16 hodin pohodlně stihli příjezd do Athén. Prý opět motor. Ale ne, přes kopečky na nás padají poryvy větříku a dat se dá "poskakovat" mezi zálivy v pevnině. Chvilku 3Bf, chvilku skoro nic, chvilku předobok, chvilku skoro zaďák. Rozvička trimu. 

Ještě se s námi přišel rozloučit mečoun, který vyskočil nedaleko od lodě asi 3x za sebou.Jeho bílé břicho v ranním slunci pěkně zasvitilo. A po chvíli ještě delfín. 

Až k ostrovu Arsida (prý jsou tam jeskyňky, ale vyčetl jsem to pozdě). na plachty, pak musíme motorovat (skoro přesně hodinu). U ostrůvku Fléves se opět rozfoukává, nejprve nesmělých 2 Bf, pak již 3-4Bf. Vyvážíme se kousek na moře a pak již stálým kurzem do Alimos Mariny. Nakonec se vyvazujeme po druhé hodině. Aspoň má posádka čas skočit na taxík a odjet do Athen. Upluto 28Nm, 21/7 plachty/motor. Předání lodičky bez problému. Poslední noc na lodi.

Letiště a domů. 

Upluto celkem cca 420Nm, 111 z toho na motor. Maximální zaznamenaná rychlost je 12,5kn. Vzhledem k dostatku času jsme nepluli v noci. Jen několikrát vyplutí do šera. Pohodová plavba, kdy i moře k nám bylo milosrdné a nepoznali jsme žádné drsné větry. Moře mělo tak 16-17°C. A severní vítr ještě míň. 

Krásné to bylo.

Odjezd je poslední dobou vždy největší průšvih. Balíme se v pátek večer ve spěchu, v noci je odjezd na letiště. Ale vše jsme zvládli a v sobotu ve čtyři odpoledne stojíme před svým novým domovem. Jachta Penelope K., majitelská loďka v charteru přes Athenian Yachting. Sám pan majitel nám ji předává a je znát, že je na ni patřičně hrdý. Ale jako každá majitelská loď, má i tato svá "špecifiká". Ale naštěstí ...… Číst více

Dlouhé čekání a ... a je to tady. Ještě poslední věci do práce a jdu se balit. Druhý den ráno odlétám. Poslední kontrola e-mailů. Nějaký divný - "yout flight has been canceled". Proč? Jakej? Ten zítra ráno! Naštěstí rebooking na jiný let proběhl bleskově a v pořádku a ještě si můžu pár hodin přispat. Mallaig (poprvé) A jsme ve skotsku. Loď na nás čeká v přístavním městečku Mallaig. Sám pan majitel ...… Číst více

Skoro mi oschnul šos. A počasí slibovalo na sobotu hezky, neděle se měla již kazit. Proto jsem zlanařil dva další - Harryho a Tondu - a vyrazili jsme na Attersee. Díky chybce na dálnici - začal jsem předjíždět a pak se nestihl zařadit na sjezd - jsme pořadí lokalit prohodili. První tedy Kohlbauernaufsatz. A k počasí - nějak to slibované sluníčko není. Stále mlha. Ale již kolem deváté hodiny je skoro 8°C, tak vlastně cajk. Kohlbauernaufsatz Jsme tu druzí. Jeden single ...… Číst více

Sobota nebo neděle.  V sobotu má pršet, neděle je lepší. A nějaké lehčí ponory, pod vodou jsem byl naposledy začátkem října.  V Linci to vypadá nadějně. Už kolem osmé se prokousává slunce mlhou. Ale na Attersee ne, tam leží mlha nějakých 100 metrů nad hladinou a dělá takovou pěknou pokličku. První ponor na oblíbené lokalitě Kohlbauernaufsatz. U hladiny dobrý, pak takové trochu mlíčko s viditelností kolem 5 metrů ...… Číst více

Pokračování článku o cestě kolem Peloponézu z Korfu do Athén. První část článku najdete zde. Den sedmý Vyplouváme v půl páté, protože chceme chytit ranní vítr na jihu Peloponézu, který by nás měl přetáhnout přes první záliv (tady tomu říkají záliv, ale je to na šířku jak Jadran). Skutečně v 06:00 za prvním prstem chytáme vítr. Ale ne z toho směru, který měl podle předpovědi být. A nakonec ...… Číst více

Tak je to konečně tady. Na 14 dní na moře, štreka dlouhá - Korfu - Almira Shipyard (to je z druhé strany Korintu). A musí se kolem celého Peloponézu, protože Korint je zavřený. Na Korfu přilétáme na večer s Ryanair. Prý jejich poslední letošní cesta na Korfu. Letadlo slušně napráskaný. Hajdy na loď, ubytovat a na večeři (zbožné přání). Na lodi zjišťujeme pár závad, které budou bránit zítřejšímu ...… Číst více

Tak dnes je to přesně 5 000 dní, co jsem přestal kouřit. A držím! Že bych si koupil něco na oslavu? Třeba doutníček?… Číst více

Asi poslední motovýlet. Na celé odpoledne z Krumlova na Nové Hrady, pak do Rakouska a po Rakouské straně Novohradských hor zpět na Šumavu.    Spusta z nás si řekla, že to je poslední možnost pořádně vyvenčit motorku. Takže jednostopých bylo na silnících poměrně hodně.  Doufám, že jsme dozalili všichni bezpečně domů. Občas listy na silnici a mokro ve stínu, kam už slunce nedosáhne, dělalo ze zatáček celkem kouzající nepříjemnou věc. ...… Číst více