Na rodinnou jachtu jsem se moc těšil. I když jsem měl i trochu strach, dva členové posádky byli absolutní nováčci. Bude se jim líbit?
Díky včasnému převzetí jsme na lodi již brzy odpoledne a můžeme vyplout. Chartrovka varuje před nepříznovým počasím v neděli a pondělí a varuje, že nás v neděli nenechá vyplout kvůli silnému větru. Tak zdrháme již v sobotu navečer. Do velké zátoky Igoumenitsa, která je před severním větrem, který povane od noci přes celou neděli až do pondělka, velmi dobře chráněná. A dno je bahnité, kotva dobře drží. Voda není úplně nejčistší, to dělají trajekty, které tady mají své hnízdo a vjezdový kanál je relativně úzky a mělký.
V neděli si vyplujeme jen cvičně zaplachtit před zátoku a vyzkoušíme si lodičku a také sebe. Vše v pohodě. Jen večer zjišťujeme, že máme plný waste tank. Neodtéká (signalizace ukazuje prázdno). Reportuju chartovce. Prý ví o probléměmech s WC a moc se omlouvají. To nám moc nepomůže.
V pondělí ráno vyplouváme na Paxos do Gaios. Ve větru kolísajícím od 4 do 6 Bf jsme za chvíli na místě. Celkem včas, městské molo se plní. Píchnu se mezi dvě velké plachetnice. Prohlídka, výlet, večeře. Zatím v pohodě, na WC do kaváren. Druhý den ráno musíme vyřešit.
V úterý vyplujeme z Gaios jen za roh, abychom byli skovaní před větrem a vlnami a jde se na opravu. Do vody, pumpička na dingy. Bojujeme s tím skoro hodinu. Po profouknutí se vždy znovu ucpe. Ale nakonec slavíme a waste tank je volný a odtéká.
Přeplouvíme na Antipaxos do jedné menší zátoky, kde nejsou komerční lodě. Klid, jsme tu sami s jedním malým motoráčkem, který po chvíli odplouvá. Koupačka, obídek. Silu požahala medůza. Chvíle paniky, než pochopila, že horká voda opravdu pomáhá.
Navečer přeplujeme do zátoky před Pargu. Ve větru okolo 4-5Bf jsme tam za necelé 4 hodiny.
Ráno půjčíme skůtry a vyrazíme na prohlídku města, Ali Paša palác a další výhledy. Vše po silničkách a cestičkách. Výborná svačinka v městěčku Agia. K večeru ještě zajedeme podívat na jezero bobrů Llyn Kalodiki. Ale už je pár let vyschlé, pasou se tu ovce. A když jsme sjeli na louky, které zde po jezeru zbyly, byli na nás poštváni ovčáčtí psi. Nevěřili by jste, jak se dá na šotolině jet rychle na skůtru.
Motorky vracíme za tmy. WC se během nepoužívání zase šprajclo. Nouzový plán - muži moře, ženy WC.
Přichází varování od chartrovky, abychom se vrálili již ve čtvrtek, že se na pátek a sobotu chystá zase bordel - přechod spodní hrany studené fronty a změna větru ze severu na jih. Tak horké to nebude (snad).
Ráno vyrážíme kousek do Syvoty s větrem v zádech. Pěkné městečko skované ze všech stran mezi ostrůvky. Mělko, kotva drží. Výlet do města, šopování, zmrzka, kávičky.
Druhý den má odpoledne foukat více z jihovýchodu, ale hlavně pršet.
Přivstali jsme si a za úplné tmy vyplouváme směr Kerkira, Gouvlija. S tím větrem to není nejprve nijak horké, max 3Bf. Ale postupně 4, pak i 5. Refovaná hlavaska, stále plná gena, nás dovezly až před marinu. Nepršelo.
A tady se musím zastavit. Marinero pořád otravoval, ať mu napíšu, kdy budu v maríně. Tak jsem mu napsal až z benziny, že jedu parkovat. Na našem místě stála jiná loď, tak jsem se vyvázal na místo vedle na její návětrný bok. Ale prý to není dobře, musíme na její závětrný. Marinero mně normálně vyhodil od kormidla, že on sám. To mně lehce nakrklo. Následně to pověsil na mooringy lodí okolo. 2x za sebou. Přál jsem mu to. Místa tam bylo jako kráva, ta loď by se v uličce otočila. Dobře mu tak.
Pak zjišťuji, že to je normální. Vedlejší loď (německá posádka) přiváží už od benzíny. Skipper se tváří pěkně naprdle. Komentuje to, že je to debil. Následně marinero s lodí praští o loď vedlejší, až se stěžně zatřepaly. S německým skipperem jsme se na sebe koukli a neubránili se škodolibému úsměvu.
Oprava waste tenku spočívala v jeho vyčerpání. Bez výplachu, bez vybrání. Posádka po nás bude mít také zajímavý týden.
Snad první týden na moři, kdy jsme nemuseli ani jednou proti větru. Vždy boční nebo zadoboční.
