Chorvatsko, Veruda - podzim

29. září 2015 VaDo

Potápění v moři má prostě své kouzlo

a když se tedy naskytla příležitost vydat se na konec sezóny na Verudu - tak proč ne.

Veruda - byli jsme tam před pár lety. A dodnes na to všichni vzpomínají jako na bojové cvičení - zima, déšť, vlny. Doufali jsme, že nám tentokrát počasí trochu přilepší. Ovšem už při odjezdu z Čech se pěkně rozpršelo a když v Alpách začaly stěrače ze skel sundávat i sněhové vločky, byla otázka o našich rozumových schopnostech na místě.

Ještě před Pulou celkem slušně lilo. Ale na Vurudě se počasí začalo trhat a po ubytování se udělalo - na přechozí poměry - hezky. Takže tedy do vody. S daivkem je domluveno během chvíle, že se můžeme nalodit.

První ponor na "novou lokalitu, kterou ještě neznáme". Žádná sláva. Kamenitý svah směrem dolů. Ale celkem živo. Začínám mít pocit, že se snad do Jadranu nějaký život vrací. Proud hodně slabý, ale pojali jsme to jako proudový ponor a loď nás "stopovala". Podmínka - bójka. Bez problému, mezi malými potápníky si můžu vybrat, kdo bude vypouštět.

Druhý den další lokalita - Malý Frašker - je plná prolézaček a jeskyněk, Díky Vláďovi, který se ujal role průvodce, jsme jich asi většinu prolezli a prozkoumali. Sami bychom je hledali asi těžko. Velký Frašker odpoledne je klasická stěna. A pozor - plno, ale opravdu plno langust. Připadám si jako poprvé na Elbě, kdy se také hlásila a okukovala každá muréna a po druhém dnu již jen ty velké.

Další den grilovačka a potápění přímo z ostrova Fratarski. Flašky za námi vozí podle potřeby. Na první ponor máme nějaký plán, ale proud, který je proti předpovědi místních přesně na druhou stranu: "Tady to znám, ráno to vždy teče od Fraškeru!", vše mění. Tak to ani náhodou. Ráno to teklo od pevniny. Takže změna a jdeme proti plánu na druhou část stěny, kterou jsme původně chtěli absolvovat až odpoledne. Probíjíme se proti proudu (tedy, nikam nespěcháme) asi 35 minut. Život pěkný, spousta ropušnic, nějaké ty nahožábré potvory, místy i celkem velká ryba. Pak vypneme motor a za slabých 10 minut jsme zpět na místě. Takový pěkný vyhlídkový autobus. Vystoupáme na plošinu před ostrovem a koukáme, co by se dalo ještě prošmejdit. Spousta děr a v nich úhořovci. V jednom místě je velké hejno jehel, ale fotit se nenechají.

Odpoledne ne druhý ponor, smíření s tím, že uvidíme jen jednu část stěny. Ale ne, za rohem opět řeka, ale - na druhou stranu. Pád do 20 metrů a opět postupné a pomalé pobíjení proti proudu, Viditelnost skvělá. Velká mina, která je dobrých 30-40 metrů od stěny, je ze stěny dohledná. Život stejný, ropušnice, úhořovci, langusty.

Grilovaná ryba, ač jsme katering silně podcenili, se povedla a zamaštěný jsme byli i na zádech :-). A nechytali jsme ji, ale nudně zakoupili na trhu.

Poslední den potápění jsou v plánu dvě lokality. Jedna z vzdálenější - zapomněl jsem název, asi Soline?. Tentokrát musíme zkonstatovat - nic moc. Pod 30 metrů je neprůhledná mlha. Trochu proud, správným směrem. Takže opět driftový ponor. Ale zvířátka nikde.

Druhý ponor - tzv Kaňon - je na spravení chuti a rozloučení. Opět pojato jako jednosměrný ponor. Spousta života, langusty, ropušnice, chobotnice (už).

Mimo potápění

A když jsme kousek od Puly, musíme se zastavit v místním koloseu - římském amfiteátru. A jedna zajímavost - nasvícené přístavní jeřáby, které vypadají proti noční obloze jako draci. 

 

Klíčová slova: Potápění, Chorvatsko, Veruda

Pokračujte ve čtení

Další
Miličín