Cabo Verde V
Toto je pátý a poslední díl povídání o plachtění po Kapverdských ostrovech. Předchozí díly najdete: první, druhý, třetí a čtvrtý.
Sao Nicolau - Sao Vincente
Po výletu po ostrově, covid testech a odhlášení jsme zvedli kotvu a namířili příď směrem k Sao Vincente. Kotva šla nahoru - tentokrát snadno - chvíli před před třetí hodinou. V půl čtvrté jdou plachty nahoru. Plné plachty. Chytáme buď zpětný vítr za ostrovem nebo zde funguje brízový vítr. Nevím. Jisté je, že plachtíme ve větru Bf3. Ten na hraně ostrova pomalu padá a kolem půl páté začínáme chytat poryvy z NE. Nejprve gena úplně dolu, pro jistotu. Hlavní plachta nejprve na první, ale za chvílku již na třetí ref. Poryvy z NE sílí až na 30kn. Nakonec se oplachtění ustálí na 3ref na hlavní plachtě a cca 1/2 polovina geny.
Den rychle končí a padá soumrak a noc. I když je tma jak v ranci (měsíc vychází až před půlnocí a jen srpek), kormidluje se relativně snadno. Před námi je celkem brzy vidět maják z ostrova Sao Antao (Ponta de Tumbo) a pak již nás vedou světla z Porto Novo na ostrově Sao Antalo. Je to nezvyk, na jižních ostrovech je funkční maják spíše vyjímka. Před třičtvrtě na devět je již také vidět před levobokem maják na skále zvané Djeu (Ilheu do Passaros). Trochu nás mate, protože je vidět z velké dálky a přes pevninu. Abychom se k němu dostali., musíme pokračovat současným kurzem a v podstatě jej minout a až pak se k němu nechat sfouknout. Ten míjíme pravobokem přesně ve třičtvrtě na jedenáct.
Domluvené je přistání na bezíně, kde můžeme zůstat vyvázání do rána. Ale najít skomírající vjezdové majáky v záplavě světel je opravdu adrenalinová zábava. Prý ISO red a green. A je to ten semafor nebo to brzdící auto? A nakonec na benzíně má být podle mapy ISO4s3m3M. Ani omylem, ta bludička je vidět maximálkně ze 100 metrů. Ale povedlo se. Ve 23:45 jsme vyvázáni. Drink na ukončení cesty a šipka na pryčnu. Cesta je u konce.
Trasa: 51nm, vítr Bf6-7, 8,5 hodiny plavby, 5,5 hodiny v noci
Ráno přijde osobně majitel chartovky. Zamračeně prohlíde loď a odejde. Dotankujeme cca 60 litrů, pouklízíme a začínáme se shledávat se svými věcmi. Překotvíme na místo v maríně. Zde se vyvazuje způsobem mooringová bójka - molo. Bójka je hodně daleko. Postup: zajede se k bójce přídí, marinero vás vyváže na bójku a pak se povolují lana a záď se nechá sfouknout zpět k molu na své místo. Vzhledem ke stálému NE větru to fungovalo.
Jen takový folklór majitele chartrovky: sháněli jsme na počátku plavby cartidge CO2 do vest. Prodal nám je za 10€. Po skončení plavby je odkoupil za 5€. Cartridge měly datum spotřeby 2013 až 2017. Tady propadlé.
Sao Vincente
Pojmenován je podle sv. Vincenta, kterýžto den byl ostrov objeven. Známý je především karnevalem, který se koná v únoru (přesně 40 dní před velikonocemi). Ovšem doba kovidová s ním taky mává. Když jsme odjížděli, stále nebylo jasné, jestli bude nebo ne.
Vzhledem k poloze a chráněnému přístavu byl ostrov využíván jako překladiště a obchodní centrum uhlí a zásob pro velrybářské a transatlantické lodě. Po přechodu na ropu to zde obchodní společnosti zapíchly. Přesto je tento ostrov asi nejvíce poevropštělým. Zajímavostí je, že zde není zdroj vody. Nyní se část vody odsoluje a část dováží. Ale není tak dávno, co se veškerá voda dovážela.
Po obědě jsme vyrazili na trh. Něco koupit, podívat. Tržiště je neskutečný chumel stánků v "chaoticky" se rozbíhající stavbě. Nakoupili jsme různé připomínky a pozdě odpoledne pocítili hlad. Zakotvili jsme ve street bufetu mezi místníma. Vyjímali jsme se tam jak ... příslušníci etnické menšiny. Pěst na oko. Ale zavírali. Takže pivko na lačno. Ujal se nás průvodce Silva a dovedl nás do dalšího nalévárny, kde nám prý ukuchtí tradiční jídlo. Evidentně to bylo překvapení, protože kuchařky vyrazily do všech stran shánět suroviny. Světe div, za 3 piva bylo jídlo na stole. Mezitím ještě stihla (asi) majitelka vyrazit ze dveří místního násosku takovým způsobem, že jej málem zašlapala do podlahy. Prostě saň. Tuňák s rýží a hranolkami a zeleninovým salátem. Moc dobré. Během čekání se na nás přišla podívat snad celá ulice. Nakonec sladká tečka - .papája. Až moc sladná na můj vkus. Ale Romanovi evidentně přišla k chuti :-)
O pár piv a pár caipirinha později se zvedáme k odchodu. Večeře pro osm lidí za pár kaček a moc dobrá. Oproti tomu průvodce byl proti ostatním trochu rozežraný. Za tu jednu cestu s námi do baru si řekl o 5€. No, dostal je.
A pak již drink v baru v maríně a ráno taxi na letiště.
A to je konec plachtění mezi Kapverdskými ostrovy (správně Cabo Verde).
PS: ještě jsme stihli zachránit želvu zamotanou v maríně do zbytků sítě!
