Cabo Verde III
Pokračování povídání o jachtění na Kapverských ostrovech. Předchozí první díl a druhý díl si můžete také přečíst.
Přejezd Fogo - Maio
Toto měla být nejobtížnější etapa naší plavby. Dostat se z ostrova Fogo na Maio. Vše proti větru, který se v té době pohyboval mezi Bf3 až Bf5. Nejkratší trasa po vodě je necelých 100nm. Ale budeme muset křižovat. A 10in2 se zrovna stoupat moc nechtělo, hlavně když byly vlny. Více než 50° na vítr se plout nedalo. U toho se nedalo spát. Pohodlnější bylo 60°.
Ráno v půl osmé nás zaměstnanci z přístavu vyhazují z našeho vyvázání na Fogo v Porto Vale Cavalieros. Má přijet nákladní loď pendlující mezi ostrovy (už je i vidět). Odvazujeme se a vyplouváme před přístav a pozorujeme, jak s lodí, která není o moc menší než vlastní nákladní molo, se bude přistávat. Má to v paži. Kotva před molem a pak se okolo ní otočí a asi pomocí bočních motorů nebo pomocí lan se přitáhne bokem. To jsme pořádně neviděli. Vracíme se ještě do chráněného přístavu, vyhazujeme kotvu a v klidu posnídáme. Vyplouváme v 10:00 hodin. Plachty na prvním refu, vítr do 20kn.
Po chvíli už se zajíždí rutina - něco zhltnout, 3 hodiny na hlídce a pak 5 hodin spát. Kolem poledního se nám vysypala kladka druhého refu. Vypadl zajišťovací kolík. Rozebereme (Sláva) nepoužitou kladku genakru a použijeme součástky z ní.
V prvních pár hodinách se zdá, že se bude dobře stoupat a přibližovat k cíli. Ale to jen vysoký ostrov Fogo stáčí vítr tak, že je více z východu než skutečně je. Jakmile se vymaníme z jeho vlivu, dostáváme skutečný pasát z NE.
Měsíc vychází později (až před 22:00) a nad ostrovy se dělá kouřmo až pošmourno. Takže začátek noci je černý jako dehet, pouze v nadhlavníku je pár hvězd. Kolem půl deváté refujeme na 2 ref a cca půl geny. Kormidluje se podle kompasu, na obzoru se není čeho chytit. Na pravoboku nebo za námi (podle kurzu) je vidět pobřeží z Fofa a ze Sao Filipe. Ale i to v nejsevernějších bodech trasy mizí.
Strašně skličující na této cestě byla nemožnost odpoutat se od Foga.Jeden kurz nás od něj odvedl pryč a dalším kurzem jsme opět na dohled. A následující ostrov bylo to samé. Sao Filipe - už jsme jej minuli a následující obrat nás opět zavedl před něj. A to samé přiblížení k Maio. Někdy během dne při přiblížení k Maio jsme viděli ve vodě něco velkého - černá s bílou. Dohadujeme se, že by to mohla být kosatka. Ale jen se to pod lodí mihlo. Takže kosatka. A nad ránem skoro jistě žraločí ploutev. Ale opět jen na chvilku a skoro mimo dohled ve vlnách.
Nakonec ve 23:00 skoro přesně shazujeme kotvu v Porto Ingles na ostrově Maio. Staví se zde a přibylo jedno molo, které není na žádných mapách. Dokonce ani na Google mapách. Takže hledání správného místa k zakotvení byl dost adrenalin. Nad vodou se vznášelo lehké kouřmo, svítilny jej nedokázaly pořádně prorazit. Nakonec kotvíme s tím, že ráno podle potřeby pozici vylepšíme. Kotva několikrát klouže po dně. Ale nekonec se chytne s ostrým cvaknutím - je pod kamenem. Ráno to může být zábava.
Ačkoliv šťastní, že jsme dopluli, za chvíli v kokpitu zůstává pouze hlídka. Ostatní padají do kójí.
Trasa: 30 hodin, 210nm, Bf 5, celkem mizerná viditelnost, vlny cca 2m.
Maio
Ráno překotvíme blíže k pláži a možná i na klidnější vodu. A zahájíme výsadek na gumáku. Pláž je pěkná, pozvolná a oceánské vlny stoupají po písku vysoko na břeh a přitom se pěkně lámou. Místní rybáři, mající čluny na pláži, nás navigují, kde přistát a ukazují, se kterou vlnou se na břeh vydat. Mají to zmáknuté. Pokud je poslechneme, vlna nás vynese na pláž, usadí na písek a hotovo. Pokud je neposlechneme, pereme se s vodou a máme co dělat, aby nás to nespláchlo zpět do oceánu.
Ujal se nás guid Vega, celým jménem Ailton Oliviera Silva Dono. Prošel s námi všechny obchody, pomohl na tržnici, odtahal s námi zásoby z městečka na pláž. Anglicky moc neuměl, ale snažil se. Pozvali jsme jej na drink a podle zvyku mu chtěli za jeho služby zaplatit. Málem se urazil. Ale chtěl půjčit mobil s youtobe - našel si Slipkonot a byl v sedmém nebi :-). Rastaman poslouchající Slipkonot!
Na loď se vracíme až v noci. Takže výsadek na loď z pláže osvětlené pouze zahrádkou z baru. Ale opět podle pokynů Vegy perfektně chytáme vlnu a necháváme se odnést na moře a ani nejsme moc mokří. Ještě nám rybáři slibují, že přivezou ráno ryby. A světe div se, ráno jsou tam.
Maio není hornatý, spíše placatý. Je zde letiště, ale lítá se pouze na objednávku. Podle mne jsou to Kapverdy ve své nejryzejší podobě, kterou můžeme poznat. Ale i zde se již staví promenáda, hotelové resorty. Památky zde v podstatě nejsou, jen pevnost po angličanech. Proslulé jsou dlouhé pláže. Zkusíme je navšívit druhý den, ale přes vítr a vlny se k nim nedostaneme.
Další trasou už začíná návrat. Ale o tom příště.
