Cabo Verde IV
Toto je čtvrtý díl povídání o plachtění po Kapverdských ostrovech. Předchozí díly najdete: první, druhý a třetí.
Maio - Sao Nicolau (Santa Luzia)
Z ostrova Maio z Porto Ingles zvedáme kotvu chvilu před polednem. Plán je stavit se na severozápadní straně ostrova, kde jsou dlouhé bílé pláže, tam dát oběd a přes noc doplachtit na Sao Nicolau. Kde bychom teoreticky měli být kolem 9:00 hodiny.
Při vyplutím jsme opět trhali kotvu ze dna. Ale tripping line pomohla a kotva snadno vyskočila. Vítr se pohybuje kolem Bf5, máme třetí ref, necelou půlku geny. Kurz 300° nás nese daleko na oceán. V jednu hodinu obrat a v půl třetí jsme na plážích pod Calhetou. Vítr je v tuto spíše Bf6, k pláži se nedá přiblížit. Tak jen na kotvu v dohledu a dáme pozdní oběd. V půl čtvrté opět vytahujeme kotvu (opět byla seknutá pod kamenem, opět musela pomoci tripping line). Kurzem 315° vyrážíme směr Sao Nicolau. V podvěčer vydíme dvě ostré ploutve (větší a menší), které proplují tak 30-40 metrů od lodi. Podle mne opět kosatky.
Plavba k Sao Nicolau je svižná, skoro čistý boční vítr nás žene průměrnou rychlostí 7 uzlů k cíly. Opět se velmi rychle zajedeme v rytmu 3+6. Noc je krásná. Severní obzor je trochu v kouřmu, ale zbytek oblohy je čistý. Dokud nevyjde měsíc a hvězdy nepřesvítí. Ale i ten je již za svou polovinou a vychází až před půlnocí.
V sedm ráno jsme před Sao Nicolau, před Tarrafalem. Kurz přímo k ostrovu je skoro přímno proti větru. Rychlost klesá ke dvěma uzlům. Pokračujeme za pomoci motoru a plachet hodinu a půl a pak to vzdáváme. Asi předčasně. Mohlo se odpadnout a dostat k Sao Nicolau o pár mil dále a pak se vrátit ve větrném stínu ostrova. Další cíl je nám známý ostrov Santa Luzia, kde kotvíme ve pů třetí. Tedy skoro o 5 hodin pozdějií, než jsme původně kalkulovali.
Napluto 158nm, 28 hodin plavby. Vítr Bf5-6, 12 hodin v noci.
Santa Luzia
Kotviště je dost větrné. Poryvy přes 30kn. Kotva se opět s jasným cinknutím sekla někam pod kámen. Už to snad ani nepřekvapuje. Ale drží jako přibitá. Ještě chvíli jede motor, musíme naplnit nádrže vodou. K večeru koukáme, že jsou ve vodě spearfichisti. Po chvíli připlouvají a nabízí ke koupi něco jako strašky, ale o dost větší. Korýš. Nakonec dohledáváme, že se to jmenuje listorožec velký. Připrava stejná jako humr - horká voda, vyndat chutná sousta a chvilka v troubě. Mezi tím se připraví česnekové máslo. Výborné!!
Noc je větrná, ale kotva pod kamenem drží jako přibitá.
Santa Luzia - Sao Nicolau, Tarrafal
Ráno si trochu pospíme a po snídaňoobědě zvedáme kotvu (opět pomocí tripinigline) a vracíme se na Sao Nicolau na Tarrafal. Cesta ve větru okolo 30kn a ve 4 metrových vlnách je rychlá. Kormidlování chce rytmus a cit. Všem se daří.
Před čtvrtou hodinou zaplouváme do větrného stínu ostrova. V půl páté kotvíme. Tentokrát je dno spíše štěrkové a chvilku trvá, než najdeme místo, kde se kotva dobře zaryje. Přede Tarrafalem kotví holandský škuner Oosterschelde. Úctyhodná loď, vyrobená v roce 1918, restautovaná v letech 1988-1992. Délka 50m, 890 m2 plachet. Na dotaz jsme byli pozvání na prohlídku. Nádhera.
Napluto: 28nm, 5,5 hodiny.
A pak do města. Nezbytné policejní úkony. Měli jsme domluveného průvodce Ruslana (Ruslan Araujo Jan Batist). Vzal nás nakoupit a na drink. Domlouváme výlety na zítra. Prohlídku hlavního města, nejlepší horské vyhlídky a nádherné pobřeží Carbherino, kde moře vysoustružilo nádherné tvary v sopečném podloží. Vše taxíkem (toyta pickup s lavicemi na korbě).
Sao Nicolau
Je poměrně dost hornatý a hlavně zelený ostrov. Lidé pracují převážně v zemědělství. Hory jsou poměrně vysoké - 1300nm - a zde se citelně mění teplota vzduchu. Ne jako na Fogu, kde ještě ve 2000 metrech bylo horko. Zde jsme již kolem tisicovky vzpomínali na mikiny zanechané na lodi. Pak návštěva města Ribeira de Brava. A honem na druhou stranu ostrova na vyhlídky.
A ještě jednu věc musíme stihnout. A to testy na Covid. Zítra na Sao Vincente na ně asi nebude čas. Testy dopadly dobře. Samá negativa :-).
