Miličín
Kdepak, záchranářům se na lep sednout nemá. "Pojeď na Miličín, je tam opravdu křišťálová voda!". Pod dojmem Attersee si křišťál představuji trochu jinak. A tady, s bídou 3 metry!
Takže na české poměry skutečný křišťál. Již jsem na Miličíně zažil mnohem hezčí vodu. Třeba Miličín před dvěma lety nebo taky Miličín před třemi lety. Ale taky mnohem horší vodu.
S Tomášem se tedy převlečeme do gumy. Jirka se svým buddym dorazí později - to jsme již skoro nachystaní jít do vody. Na prvním ponoru dáme takové kolečko, osmičku kolem dokola v hloubce (no, hloubce...). Atrakce se pomalu rozpadají, kolo je na boku celé prorezlé, z amfór je jich jen pár, zbytek ve střepech. Zajícova kuchyň si již odpočítává ze své dočasnosti první roky. Potom druhé kolečko v pár metrech, kde je vidět mnohem lépe hlavně zásluhou sluníčka, které tu a tam vykouklo z mraků a prosvítilo vodu. Ale po 75 munutách jsem se svlíkal již ve vodě a cestou ke stromům zahazoval součástky výstroje. Jak mně se chtělo čůrat.... Druhý pnor hned po ulevení již jen něco málo přes půl hodiny.
