Traunsee - podruhé za krátý čas
Původní sestava se rozpadla. Tomáš ráno ohlásil nemoc. Tak nakonec jen se Zbyňkem a zbytek si hrál na turisty.
My pod vodou zamířili na dvě lokality, kde jsem byl v prosinci Hřebíkem (který ale již dnes nebublá, neb si pořídil znovudech).
První lokalita - stěna na lokalitě Höbarthwandl.
Při zanoření jsem nejprve rozčarován viditelností. Jen nějaké 4 metry. Ale v okamžiku, kdy začneme padat kolem stěny dolů, se voda čistí.
Stěna je stejně úchvatná jako poprvé. A na její patě je zase koberec z okounů. Křižujeme stěnou tam a zpět od maximální hloubky. Voda je skoro křišťálová, viditelnost přes 10 metrů, skoro žádné sedimenty ve vodě. Pomalu naskakuje deko, ale na to bude čas na konci ponoru.
Nakonec brouzdáme rostlinami v pár metrech a čekáme, až deko zmizí z obrazovek. Bohužel, žádné dravce zde nenajdeme. Po necelé hodince lezeme z vody. Zmrzlí, spokojení.
Druhá lokalita - tauschule Neptun - již byla navštívena ráno partou s vodními skútry. Teď již tady nejsou. Ale zakaleno po nich zůstalo. Kolem všech atrakcí se vznáší jemný sediment, ale jakmile se trochu odeplave pryč, voda se čistí. Když jsem plaval pryč od plachetnice, tak jsem nejprve měl pocit, že stoupám, protože bylo najednou všude moc světla. Ten pocit ale nulovaly uši - žádná změna tlaku - a pohled na počítač. Tak proč? Pak jsem měl pocit, že mi někdo svítí silnou lampou přes rameno. Taky ne. A pak jsem na to přišel. Je to proto, že se čistí voda a tím dopadá do stejné hloubky mnohem více světla! Na této lokalitě opět ani šupinka.
Nakonec jsem si roztrhl manžetu na levé ruce. Takže oblek jde do opravny.
A ten turistický zbytek si dal pěkný výšlap na kopce nad jezerem, 6 hodinovou štreku po hřebenech.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
