Horní Cerekev

28. únor 2016 VaDo

I když bylo v pátek a v sobota nádherné, skoro jarní počasí, v nedělí byla mlha a zima hodná spíše podzimu. A tak jsme s Petrem vyrazili na Cerekev. Já vyzkoušet nové suché rukavice. A Petr trénovat se svojí novou hračkou - CCR.

Voda nic moc - jako již posledních pár let na Horní Cerekvi - zakalená, zelená. Viditelnost něco mezi jedním a až půldruhým metrem. Část hladiny je pokrytá ledem, ale je to jen sklíčko, které jde rozbít rukou.

Navigačně nebyl začátek úplně v pořádku. Přece to znám, tady podél kytek a tam je ta hrana. Ale kytky jsou snad někde jinde, viditelnost úplně v prd*li.. Hranu jsem bez kompasu netrefil. Tak druhý pokus, to je lepší. Spadneme do díry, kde pobudeme asi 30 minut. Zde konečně nacházíme život v té měsíční krajině - pár okounů. A zdá, se že dole byla voda mnohem průhlednější.

Nakonec vystupujeme z díry a nabíráme směr k návratu. A taky rychlost, protože s oběma již začala třást zima. Hurá, spousty kytek, již jsme doma ... A zamotal jsem se do rybářské struny. Petr mizí mezi stvoly. Nic se neděje, je slabá, měla by již přetrhnout jen tahem ploutví. Ale ne, vězí někde měkce k kytkách, tak povolí a zase se vrátí. Tak najít, přetrhnout rukama, to šlo snadno. A pak ještě je někde na ploutvích, tak ještě jednou, najít, chytit, trhnout. Jsem volný. Najít směr ke břehu.

Potápět se s CCRkářem je něco jiného, než s bublinkou. Hlavně - není slyšet. Takže jediná orientace je podle kužele světla. A občasné "zamrznutí" buddyho je také výborné. To se zastaví, přímo ztuhne, baterka svítí do dna, kouká také zdánlivě do dna (kouká na počítač). A v hlavě mu šrotuje, aby si srovnal v hlavě všechny číslíčka. Ale to není vidět. Pak sebou trhne a pokračuje v ponoru. A když mu u toho začne blikat kontrolka na hlavě...

A co moje suché rukavičky. Zůstal jsem v suchu a vydržel jsem ve vodě 4°C celých 70 minut. To v mokrých již by mi zalezlo za nehty.

Klíčová slova: Potápění, lom Horní Cerekev, Horní Cerekev

Pokračujte ve čtení

Další
Attersee