Pakoštane - hnusné proudy
Opět po roce do Pakoštane... Aspoň na prodloužený víkend.
Zkoukli jsme staré známé lokality, i když ne některé jsme se nedostali. Počasí zazlobilo a vítr a hlavně proudy nedali na některých lokalitách přistát.
Den první: Babuljaši, Košara (maják)
Ve středu hned po příjezdu nalodění a hurá na vodu. Počasí nádherné, tak se vyráží na Malý vrak (Grablo Miši). Ale tam kotví pracovní plošina. Po dlouhých letech se dělá na tomto místě, které nese barvu mnoha lodí, maják. Tak se mění plány a jede se na Babuljaši. To je možná i lepší volba. Voda teče jen lehoučce a při povrchu, takž v hlobce krásně po stěně jej podjedeme a necháme se v pármetrové hloubce svézt zpět k lodi.
Druhý pomor na Košaře. Zde to většinou těče a i dnes je patrný proud. Ale nádherná viditelnst, takovou jsem tu ještě neviděl. Po sestupu podél zbytků původního majáku naplouváme na stěnu. Zde pozor, po levé ruce je natažena nová síť. V případě většího proudu by to mohl být i problém. Stoupáme proti slabému proudu podél stěny, pak zpět přímo pod loď.
Den druhý: Lončarič, Murvenjak
Ráno vypadá zatežené, ale nakonec se vyčasí. I když odpledne začíná foukat. Dva ponory na, řekněme "béčkové" lokalitě a druhý na vysloveně "déčková". Lončarič je známá lokalita s pěknou stěnou, na kterou se musí naplavat, ale trochu bez života. Murvenjak byl průzkumný ponor, kde se nikde ještě nepotápěl. Podle map měla být stěna, ale je to jen větší kopec porostlý travou.
Den třetí: Kamenár, Gangaro sever
Tentokrát je ráno zatežené už víc a fouká svižný větřík. Podle předpovědi má ještě zesilovat. Hned ráno se tedy vydáme na Kamenár, než se počasí ještě zkazí. Kamenár opět nezklamal, spousta života a proud je jen v hladinové části. Po 30 metrů se nehne stéblo.
Druhá lokalita je geniální mělký ponor. Ale plný života. Nalezeny ropušnice, štítník, mořští koníci. Moc pěkný ponor, na kterém jsme vydrželi 88 minut. Jak prohlásil Vlasta: "Taky už jsme tam mohli ty dvě minuty vydržet".
Večer se vítr uklidnil a podávali jsme se na ostrov Vrgada do moc pěkné hospůdky, kde nám slibovali nízké ceny a chutné jídlo. Přímo v Pakoštane jsou srovnatelné ceny (tedy větší ceny, ale porce taky) a chuťově určotě vymazlenější.
Den čtvrtý, poslední, Sandela, Gangaro střed, Pakoštane
Ráno bylo lépe, vítr se trochu uklidnil. Tak co vyzkoušet opět Malý vrak? Blbej nápad. Proud je takový, že se skoro nedá udržet na proudovém laně za lodí. Potápět se v tomhle proudu je moc velké riziko. Hold musíme jinam.
Sandela je klasický ponor, kde se musí na stěnu naplavat přes trávu. Na travou je proud je. A navíc na hraně stěny je opět natažena čerstvá síť.
Gangaro je moc pěkná stěna začínající v hloubce okolo 25 metrů. Stěna je v jednom místě rozdělena písečným splazem. Zrovna ten jsme trefili. Ale začátek stěny je pěkně vidět, tak se k němu vydáme. Opět pěkná stěna, kde jsme našli i máčku. Jen jsme se dole zdrželi déle, než bylo Radkovi za kapitánským kolem milé. Ono se totiž dost zhoršilo počasí. No a Radek je líný pustit víc kotevního řetězu než je absolutně nezbytně nutné. Takže jej to několikrát utrhlo. :-)
Potápění končíme nočňákem (původně jsme chtěli někam na loď, ale vítr stále sílil, nemělo to cenu) na břehové lokalitě přímo před rezortem. Nezklamala - kraby, sépie, ropušnince, při návratu jsme potkali lovícího úhořovce. Ale byl blbej a neuměl využít našich ochotných lamp. A aby bylo vše komplet, nastavil jsem si blbě foťák. Takže z nočňáku je vše máznuté. A aby bylo vše úplně dokonalé, připnul jsem si do rukavice látku. Tak jsem po ponoru vylil několi litrů vody z obleku.
