Lomeček pod ledem
Hurá, po 14 dnech konečně do vody. Většina lokalit je pod ledem. Pod ledem je to trochu, jak to nazvat, více vypjatější. Takže není potřeba riskovat. Vybrali jsme si Lomeček, který je proslulý velice čistou vodou v zimním období (v letním je proslulý spíše neprůhlednou vodou), je relativně malý, snadný na orientaci a hlavně, vodící lano je již nataženo.
Cestou chytáme dvě pěkné sněhové přeháňky, další na nás padá ihned pod příjezdu. "Ahoj, jak jste vyjeli?", vítá nás Zdeněk. Oktávka je vedle boudy, ani se neprotočila. Tak asi dobře. Za chvíli doráží němci v defendru. Již zdaleka je slyšet kvílení motoru ve vysokých otáčkách, sténající gumy. Z defendru se vybatolí deutch s potem na čele, prý to bylo o fous.
Pak začne rozbalování, strojení. Díru musíme obnovit, je zamrzlá tenkým škraloupem.
Pod vodou je zelené šero, světlo je tlumené napadaným sněhem na ledu. Voda 4°C. Viditelnost okolo 15 metrů. Nádhera. Hned potkávám velkého jesetera. Proplavu okolo kabin podél vodící šňůry k stromu, kde je plno kaprů. Krouží okolo, ale na fotku se nepřibližují. Šero znemožňuje fotit na delší vzdálenost. Tak se aspoň kochám. Po dokončení kolečka si jej dám ještě jednou na druhou stranu. Plavu středem lomu a kochám se výhledem - opravdu je vidět na oba břehy zároveň. A pak se již zásoba vzduchu blíží bezpečnostnímu limitu - tak tedy z vody. Ještě chvilku blbnutí pod ledem. Postavit se na led a chvilku si na ten pocit zvykat. A skutečně - mozek si to přebírá a po zhruba minutě mám pocit, že do díry v ledu stačí skočit a budu venku. Ještě jsem tam mohl 4 minuty vydržet do celé hodiny.
Pak již jen polévka a domů. Před tím ještě chvilku pokec s dalšími potápkami z Prahy. Proti nám jsou dost na "punk" - jednoduchá automatika, jeden první stupeň, stage taky nic. Jejich boj - prý budou jen okolo díry...
