Bořená Hora, pěkná studená voda, únor 2016
V sobotu na Bořené Hoře nám (Tomáš, Zbyněk, já) přálo počasí a vyjasnilo se, byl přímo jarní den. A voda, po zimě vychlazená na pěkné 4°C, zvala. Nádhera. Takže: "šlo to!"
Přijeli jsme brzy, jedni z prvních. Tak rychle do vody. Rychlá kontrola na vrtulníku a pak podél stěny do nejhlubšího místa lomu. Na dně je pár kapříků usazených v bahýnku. Krásná viditelnost okolo 6 metrů. Pak pomalu stoupáme na mělkou vodu k vejtřasce. Ta tady již dlouho nebude. Zde je pár velkých kaprů a tolstolobiků. Nepočkají, jen rychle proplují kolem. A pár okounků. Zbyněk asi po 1/2 hodině signalizoval zima a končí ponor. My s Tomášem hrdinně držíme a obeplouváme lom směrem v vrtulníku a pak k výlezu. Cestou potkáváme želvu. Přežila zamrzlou hladinu a 4°C vodu. Vylézáme po hodině zmrzlí, jako sobolí hovno.
K obědu párek a horký čaj a dáme to ještě jednou - vždyť ve flaškách je ještě necelých 100bar. Padáme opět k pontonům. Opět potkáváme pár kapříků zavrtaných v blátě. Vystoupáme pomalu opět k pragovce a po šňůře přeplaváváme ke vstupu. V jednu chvíli mi šňůra mizí v hloubce - leknu se, že stoupám, ale mrknutí na počítač tvrdí, že 6,5 metru je v pořádku. Pak se šňůra vynoří a stoupá někam nad mojí hlavu, nakonec se opět vrátí k mému boku a už se nehýbe. Během šňůrotřesení mrknu za sebe, jestli na ní nevisí někdo z nás. Ale ne, Tom i Zbyněk mají poměrně velký odstup a taky se tváří dost vyjeveně. Ponor končíme po půlhodině a kupodivu - ani nejsme moc zmrzlí.
Cestou domů se vymýšlí další nápady, kam se podívat. Tak se těšte.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
