Noční ponor na Horní Cerekvi

Plánovaný noční ponor na  Horní Cerekvi se nám povedlo nejen zorganizovat, ale i uskutečnit. Díky službě z lomu, která tam s námi vydržela do popůlnočních hodin.

Po třech dnech vytrvalého pršení a citelném ochlazení se nakonec v pátek udělalo lépe a počasí vydrželo i do soboty. Takže potápění nic nebránilo. Přijeli jsme na lom před 22:00 hodinou, nebe, do té doby zatažené, se nakonec umoudřilo a vyjasnilo, takže se objevil měsíc ve skoro úplňku. A to je dobré znamení, to jsou úhoři na lovu.

Skok do černé vody jen za svitu měsíce není nic úplně lákavého. Poslední kontrola před zanořením. Zbyněk ohlašuje ztrátu baterky. To nám to pěkně začíná. Naštěstí se moc nehemžil a batarka je nalezena hned pod ním v pár metrech na dně.
Proto se skáče do vody s rozvícenou baterkou: aby se dala snadno najít. 

Hned po pár metrech spící kapři v porostu. Pak štika, další. A nakonec i ten vysněný úhoř. A bylo jich strašná spousta. Po ³/₄ hodině se konečně dosuneme k pláži, kde po krátké domluvě (nikomu není zima, vzduchu mají všichni dost) se dáváme na přeplav podél hrany na druhou stranu. A zde jsou to pravé kochací žně. Spousta štik, kaprů, úhořů. Zjišťuji, že se vyplatí zavítit občas do volné vody. I tam plavou štiky a dokonce i sumčí miminko (potvůrka tak 30-40 cm). Plavala s námi pěkně dlouho. Ale potom se objevila štika velikosti minoponorky a sumeček se dal rozumně na ústup někam do volné vody. Všimli jste si spícího kapra? Neleží na dně, ale pomalu plave se zavřenýma očima. Malé rybky občas narazí do masky, spí a vůbec nevnímají, že se něco obludnýho bublajícho blíží, probudí je až ťuknutí.

Úhoři - hlavní tahák - byli opravdu všude. Od tkaniček až po celkem vzrostlé kusy. Nejsou zvyklí na světla a po nasvícení mají tendenci někam zalézt. Chtělo by je to více trénovat. 

Ač si myslím, že břehy lomu znám dobře, v noci jsem několikrát měl pocit, že jsem tady opravdu nikdy v životě nebyl. A pak se člověk raduje z každého dalšího orientačního bodu, který pozná (větev, divný kámen, kus kmene stromu, prostě cokoliv, co řekne, kde se právě nacházím).

Přiznám se, že na focení jsem neměl ani čas, ani chuť. Prostě jsem se jen tak kochal. A tak jsem po 103 minutách ve vodě vylezl s čistou kartou.

Na noční ponory chodím rád, ale na nočním ponoru v sladké vodě jsem byl poprvé (nepočítám pozdněvečerní). A takovou úrodu života jsem nečekal a jinde nezažil. Určitě stojí za zopakování.

 

Klíčová slova: Horní Cerekev, Noční ponor