Lom Horní Cerekev, srpen 2018
Tak jsem se konečně dostal pod vodu. Po delší době, kdy mi do toho stále něco buď lezlo (třeba práce) nebo se nedařilo počasí - třeba minulý týden, kdy jsme měli jet na rakouská jezera. Takže tedy teď se pojedu "vykoupat".
Bylo to narychlo, takže jsem nesehnal budyho. No jo, buď se k někomu přidám nebo si odělám "one-man-show". A nemusím nikam chvátat.
V klidu, komem 10:00 vyrážím, ve 12:00 jsem na místě. Voda celkem ujde, viditenost žádných 15 metrů, ale celkem obstojných cca 5 - 6 metrů. Ale - na schodech je fronta jak v metru. A aut na parkovišti tolik, že nemám kde parkovat!
Ale naštěstí se všichni jeli vykoupat již ráno a teď jsou na odjezdu. Takže tedy hurá do gumy (v mém případě do trilaminátu). Zaplaťpánbu za zip v přední části. Aspoň jsem samostatná potápka.
Hop do vody. Termoklina kolem sedmy metrů. Pod ní je celkem chladno. Ale kožíšek hřeje. A díky výměně potápěčů jsem ve vodě skoro sám. Pár kopů - a jsem skutečně sám.
Hned na začátku pramička - nebo spíše vrak. Není to zde zkalené, tak zkusím pár fotek. Jako rozvičku. A podél pravého břehu dál. Kapři, okouni. Nikde nikdo, nikoho nekontroluju. Neikdo nekontroluje mne. Štika, naše známá, je tentokrát zelezlá hodně hluboho v travinách, nepolezu tam za ní. Asi má potápek pro dnešek dost. Takže pomalu návrat, kouknout na vodníka - to je tradice. A ven. Pěkný ponor - a krásných skoro 80 minut.
Vykoupanej, spokojenej. Musím jezdit častěji.
