Bořená hora - megaštika
Vyrazili jsme se podívat na Bořenou horu. Jak to vypadá po zimě?
Vyjíždíme a obloha je zatažená - jak jinak, Ale cestou vykukuje za mraky slunce a po příjezdu se to dokonce trhá.
V lomu se nedávno vyvločkovávalo. Tím pádem je dno pokryté jemným "sněhem" vloček. A ten se zvedá při špatném pohledu, natož při neopatrném pohybu ploutví. Vločky se zatím neusadily úplně, takže pod šesti metry je viditelnost zatím ještě horší. Ale do šesti metrů je stejně všechna zábava (tím myslím život) a tam se pohybuje na hranici 6 až 8 metrů.
Takže hurá do gumy. Ponor zhruba 90 minut, voda příjemných 11 celestýnů. Pod třemi metry je to ale podstatně studenější. Nejdříve na vrak auta. Potom kapříci a první z megalodonů - bořenská štika. Pák okouni, kapři, okouni, nějaké sřelve. A druhý megalodon. Ta spala na dně a nevnímala.
Na druhej ponor se zbytku moc nechtělo. Tak ať si trhnou. Jdu sám. Skoro hned najdu štiku - ještě, že jsou teritoriální, zaparkovaná kousek od původního místa. Takže chvilka blbnutí, focení, filmování. Až baterky prohlásili, že toho mají dost. Tak čau. Po hodině z vody, polívčička, kafičko. Geniální!
