Balada nejen lyžařská
Protože uvítání provedl děda lyžař ve verších, rozloučení se konalo též veršované. Přepis s dovolením uvádím
Balada nejen lyžařská
Nevěděl jsem si nudou rady,
tak jsem opět zase tady.
S básničkou v níž leccos stojí,
někteří z vás-ať se bojí.
Z kopce si to pálíme,
ve sněhu se válíme,
to nás ale neodradí,
lyžujeme s chutí - rádi.
K večeru, když utek den,
na postel myslíme jen.
Pod deku si vlezem, zavřem oči,
lyžařský svět se s námi točí.
Zítra zase s chutí velkou
s naší paní učitelkou,
přeskáče si natáhnem,
těla svoje protáhnem.
Někdo jezdí jen to fičí,
druhý zase pilně cvičí.
Užili jsme srandy dost,
nezlomili žádnou kost.
Na svahu Péťa vleže, vstoje,
trápili s dědou těla svoje,
lyžovat se nenaučil,
dědu svého těžce mučil.
Druhý den, jak s malým méďou,
jezdil s Péťou - Petr s Béďou,
obloučky už Péťa umí,
děda na to jenom čumí.
Filípek, Dan, Emička
ráno skáčou do trička,
po obědě zájem mají,
na lyže už pospíchají.
Jirka s Jájou, ty vám taky
nedělaj s tím žádný fraky,
přes rameno lyže nesou,
na sjezdovku se jen třesou.
U vleku smutně na vrátka
pokukuje Agátka,
lyže jí z nohy padá pořád,
vázání zklamalo-neřád.
Klárka jako kámoš pravý
volá: "To se spraví ! "
Půjčila jí lyže svoje,
přestože neměla dvoje.
Adélka je vděčná Šárce,
učila jí jezdit z kopce,
na lyžích je jako doma,
nevadí jí ani "poma" .
V otevřeném okně sedí,
na Šumavu hrdě hledí,
úča běsní- Věrce spílá:
Mazej z okna-nejsi víla.
Za trest přišla matika
těžká jako motyka,
mínus, plus-toť věcičky,
Věrka roní slzičky.
Při kreslení pohádek
bylo všechno bez hádek,
Saša s Luckou kreslí pilně,
prožívají všechno silně.
Při hře zvané Aktivity
slyšet často pěkné hity,
v řevu zanik hlásek něčí,
pod stolem Erička brečí.
Po chodbě se Filip plíží,
ve střelných zbraních se vzhlíží,
v ruce knihy odborné,
znalosti má výborné.
Klárka-není žádný jedlík,
postačí jí jeden knedlík,
v papání nevidí krásu,
u táty pak hledá spásu.
Kamča s Béďou starost mají,
když vás děti svolávají,
nelze jim nic vyčítat,
nemůžou vás spočítat.
Klárka S. a Agátka
vypečená děvčátka,
kluky škádlej vsedě, vstoje,
svou je k sobě do pokoje.
Lukáš, když dolů flašky nesl,
po hubě ze schodů se snesl,
pořezal si ruku a halekal,
dospěláky tím vylekal.
Gallistlová- úča príma,
i když netrápí ji rýma,
úsměv jí tvrdne na líčku,
když na talíři má mrkvičku.
Týden jako mráčky utek,
v našich očích vidět smutek,
zítra jedem domů-hola,
končí naše zimní škola.
Snad sejdem se zas někdy spolu,
budem jezdit z kopce dolů,
loučím se s vámi, v dáli zvoní zvonec,
vašemu pobytu- zítra je konec!
