Traunsee - Höbarthwandl
O Velikonocích byla neděla hlášena asi nejhezčím dnem. Tak jsme s Ondrou vyrazili na potápění. Tentokrát lokalita Traunsee - Höbarthwandl. Moc pěkná stěna, začínající kousek od břehu v cca 10 metrech a spadající až kousek pod 40 metrů.
Jsem zde tak jednou za rok, někdy ani to ne. A vždy je parkování jinak. Tentokrát jsou zde vymalované parkovací zóny. To je fajn.
Voda na první pohled vypadá moc hezky. Po oblečení na druhý pohled je to o trochu /o dost/ horší. Ve třech metrech je vrstva kalu s viditelností s bídou 2 metry. Podle náměru vyrazíme na stěnu. U hrany jsme za chviličku. A pod námi černá tma, s viditelností mizernou. Začínáme pomalu sestupovat do té černé kaše, otočení ke stěně, snažíme se od ní nevzdálit tak, aby nám světla na ni nedosvítily. A pak... V 15m kal končí a pod námi se otvírá stěna v celé své kráse. Světlo dopadá z 15 metrů až na dno. Nádhera. Skoro křišťálová voda. Když ale zakryjeme světla, je skoro úplná tma, jen nad námi nazelenalá záře naznačuje, že tam je někde světlo.
Na stěně, jako vždy, mrtvo. Jen jeden malý mníček se zavrtal hluboko mezi kameny.
Po 45 minutách se zvedáme zpět do zelené hrachovky, přečkáme pár minut deka a pozorujeme okouny, kterých tady je spousta. Lezeme z vody. Hodina na té stěně byla nádherná.
