Orlík - Bor
Tak jsem se konečně dostal na Orlík - lokalita Bor. Díky Petrovi.
V sobotu jsme vyrazili směr Orlík, do kempu Bor se v pohodě dostali - již tam bylo spousta místních kempařů. Nastrojili jsme se. Já si raději s sebou beru ještě stage, sice také se vzduchem, ale vzhledem k plánované délce ponoru bude jako pojistka více něž nutná. Tím se vlastně také dorovnávám Petrovi, který má dvojčátko.
Jdeme dolu. Petr je jako malá raketka. Nedaří se mi srovnat uši a ještě po cestě šteluji foťák. A tak mi po pár kopech mizí ve tmě. Neva, cestu mi popsal. Najdu linku, směr doleva k první křižovatce. Plavu, plavu, křižovatka nikde. Minul jsem ji? Otočka, za chvíli jsem zpět na místě, kde jsem na linku nastoupil, Petr nikde. Takže na hladinu. Bublinky jsou vidět, míří taky ke břehu. A vše se vysvětluje, na křižovatku jsem ani nedoplaval. Takže pokus číslo dvě.
Najdeme linku, nástup, křižovatka, padáme podél linky dolů na barák. Za chvílí štítová zeď a kolem stromy se natahují svými "větvy". Hloubka 22, tma jak v prdeli. Petr postupuje u paty zdi, já na její koruně. Vidím pod sebou jeho světýlko. Láká mně dolů ke sklepu. Ale přiznám se, že mně ta myšlenka ani trochu neláká. Takže odolám. Dostaneme se na konec, otáčíme a já stále na koruně zdi se vracím nad vnitřkem baráku. Petr padá dovnitř do místností. Stage na 50barech, přecházím na záda.
A jsme zpět na začátku. Opět se k nám vzpínají olámané větvy, původně asi jabloně. Pěkně ověšené rybářskými šňůrami. Jdeme zpět po lince. Petr přejíždí bod nástupu a pokračuje na druhý barák. Tam mu ukazuji, že už dál nejdu. Jsme opět přes 20m a dusíku mám pro tentokrát plné zuby. Petr se tváří, že bude pokračovat, ale velmi brzy si to taky rozmyslí. Stejně už nám naskakuje pěkné deco, ale než doplaveme do rozumně hloubky, postupně se rozpouští na snadno přečkatelné 2 minuty.
Tak si dáváme cvičně každý v-dril, abychom se zabavili na poslední zastávce. A jdeme z vody. Po necelých 80minutách. Ještě, že je venku teplo, chlad už cítíme oba. Voda má 5,5°C skoro po celém profilu, jen vrchní vrstvička se začíná ohřívat.
Viditelnost nahoře krásná, okolo 3-4 metrů. Bohužel pod asi 12-15 metry se nejen dělá úplná a naprostá tma (na Orlíku normálně), ale objevuje se jemný sediment, který zkracuje viditelnost na necelé 2 metry. Hlavně je vidět na fotkách, nedá se zaostřit.
Na Bor se musím ještě vrátit. Je to těžká lokalita (aspoň z mého pohledu). A je veliká, jedna návštěva to nespraví. První barák si zaslouží důkladnější prohlídku. Na druhý jsem se ani nedostal. Už nebyla chuť.
Tak zase někdy příště.
