Ztroskotání aneb jak osedlat piráta

Sešlo se nás pět nad úkolem nastrojit piráta. Abych byl upřímný, klucí to již skoro měli pohromadě, když jsem přijel a přispěl tedy vlastně jen ... hodně málo. Zato dál jsem přímo perlil.

A pak první projížďka. Vítr byl milostiv a foukalo tak max 10uzlíků v poryvech. Ale první projižďka je první projížďka - prdel sevřená. Každý náklon se hned vyrovnával, otěže plachet skoro pořád v ruce. Vrátili jsme se nadšeni. Pár chybiček v takeláži, ale nic hrozného. Doladíme takeláž a druhá parta!

Druhá projížďka s druhou skupinou - mohu popisovat jen ze břehu. Ale byli odvážnější - zaplachtili, více v náklonu. Vítr zhruba stejný, poryvový. Ale stejná intenzita. Po návratu opět úprava takeláže, hlavaska více nahoru, posun ráhna - více místa pro hlavy. 

Pak třetí rozjížďka. Už to znám, jsem starý vlk. Vezmeme na palubu i plavčíka Vikiho s tátou Martinem. Vítr trochu padá, ale stále chodí poryvy. Jedna halza, potom krásné réčko. Vracíme se na předobok. A skoro přestává foukat. Nestojíme na místě, ale hodně pomalu se šineme. Občas přifoukne, zrychlíme, voda za zádí zašumí, ale ani nejdeme do náklonu. A pak najednou prudce zrychlujeme a letíme do náklonu. než stihnu vytrhnout otěž a povolit hlavasku - spinout. A jsme ve vodě. Tedy spíše jsme vystoupili. Pirátek ještě leží chvíli plachtama na vodě. Zkouším, jestli jej přes káču nepřetočím, ale nejde. Možná dobře, takto jej drží vzuch v kapsách. Kdyby se otočil, asi by šel ke dnu.

Statečný plavčík sice jektal zubama, ale po prvním šoku si vedl velice statečně a držel se lodě, která se postupně přetočila o cca 120-130° stěžněm dolů. Pak jsme přivolali nedalekého rybáře s motoráčkem, který vyzvedl plavčíka Vikiho a Martina, dopravil je na břeh a zaktivoval záchranou operaci. Já zatím čekal u nebohého Piráta. Na pomoc nám jela ještě pramice plná teenagerů, ale chvílemi to vypadalo, že budou potřebovat záchranu taky.

Nakonec dorazila pomoc v podobě Svačinky, natáhli jsme vlečná lana a započala celkem dlouhá (a klikatá) cesta ke břehu. Fakt nevím, jak dlouho to trvalo. Tam se povedlo milého piráta otočit do trochu důstojnější pozice kýlem dolů a vykýblovat část vody s tím, že zbytek dotáhneme po vodě. A to byla chyba. Pokus dotáhnout částečně zatopenou plachetničku skončil ... opětovným převržením. Takže akce číslo 2 - přitáhnout na mělčinu, otočit, vykýblovat co nejvíce vody, dotáhnout k molu, vykýblovat co jde, vytáhnout piráta na vozík a vysušit poslední zbytky vody.

Jo,pirát je závodní loď. A pupkatej strejda má ego zase trochu níže.

Fotodokumentaci z pochopitelných důvodů nemám.

Doplněno: situace těsně před převrácením

U kormidla Martin. Za nic nemůže, dělal co mohl a znal - držel loď ve směru. Plavčík na středu seděl na káče jako na koni. Já klečel pod ráhnem. Ale nefoukalo (již zmíneno) a ráhno se jen tak bimbalo. Proto jsem přenesl váhu (ne zrovna muší) na závětrnou stranu, aby aspoň ráhno bylo na správně straně a nepřehoupávalo se. Ne že bych seděl na bortu, ale u mně stačí jen být mimo osu. Rychlosti to lehce pomohlo. A otěž byla zaseklá na návětrné straně, takže jsem to k ní měl dál, než kdybych zůstal  na středu. A jak již bylo zmíněno, dva poryvy jsme zvládli bez problému. A ten třetí, ten nás dostal. Než jsem stihl vyseknout otěž, lila se do lodě voda.

Prostě jsem nečuměl.