Korfu - Athény - převoz - 1. část
Tak je to konečně tady. Na 14 dní na moře, štreka dlouhá - Korfu - Almira Shipyard (to je z druhé strany Korintu). A musí se kolem celého Peloponézu, protože Korint je zavřený.
Na Korfu přilétáme na večer s Ryanair. Prý jejich poslední letošní cesta na Korfu. Letadlo slušně napráskaný. Hajdy na loď, ubytovat a na večeři (zbožné přání). Na lodi zjišťujeme pár závad, které budou bránit zítřejšímu brzkému vyplutí, tak hned do práce. Na tu večeři jdeme až hodně po 22 hodině. Ale jsou hodní, prostě osm hladových námořníků nakrmí, i kdyby to mělo být až po zavíračce (pokud něco takového mají).
Den první
Ráno ještě tedy poslední úpravy a opravy a již vyrážíme směr Lefkada. Fouká/nefouká, takže na motor. O půlnoci přichází mlha hustá tak, že by se dala krájet. Rákosníček se tam někde řehtá. Nebo Kebule. To není úplně ideální. Kolem druhé hodiny už to najednou vypadá lépe a mlha se rozestupuje. Ale jen na tak dlouho, abychom se zorientovali ve světýlkách před námi. Ale jakmile začneme nájezd do vstupu Lefkas canal, mlha opět houstne.
Na most v kanále jsme se hlásili předpisově. Obsluha potvrdila, že most je otevřen celou noc. Ale asi myslela, že nám je kdykoliv v noci otevře. Protože najednou stojíme v kanále a most je uzavřen. Krátká výměna názorů a už se otvírá. Výborně. Mlha houstne. Jdu na příď a vyhlížím navigační bóje. Od kormidla jsou vidět až mnohem později. Když míjíme Lefkas Marina, mlha ještě houstne a nejsme tam schopni najít další bóje. Konec, to nemá cenu. Vyvazujeme se na benzínu. Stejně chceme dobrat naftu.
Den druhý
Ráno se probouzíme do vymeteného dne. Koukáme před příď - bójky jsou přímo před námi, co by doch*al. Ani kamenem házet nemusí. Dobereme "plnou" a vyklouzáváme z Lefkas canal. Chvilku před 11:00 hodinou kotvíme u Nydri. Potřebujeme do Marina shopu a dokoupit nějaké zásoby.
V okolí je několik jachet, evidentně již nějakou dobu (roky) opuštěných. Smutný pohled.
Ve 13:00 (chvilku po) jsme již zase na moři. Na noc se skováme na kotvu do Vathi na Itace, kolébky Odysea a Homéra.
Máme štěstí na vítr (ono ho tuto plavbu moc nebylo). Ve 16 vytahujeme prádlo a valíme krásnu rychlostí 7 uzlů k Vathi. Bohužel u toho zjišťujeme i pár povolených švů na hlavasce. Prý se bude měnit, ale lépe opravit.
V 18:30 jsme již ve Vathi. Výborná večeře v Nicos Tavern. Zaslouží si jedničku. Salátky, dresinky a výborné jehněčí.
Den třetí
Začíná opět opravami. Tak poprvé v životě šiju plachty. A asi dobře. Vydržely až do konce. Plus další pomocné činnosti, jako zprovoznit radar, noční osvětlení pro kompasy a další drobnosti. Takže nakonec z Vathi vyplouváme zase na noc, až v 17:00. Jen krátký skok, do Kefalonie, Agia Evfimia. Škoda se nepřiblížit a nepodívat zase někam jinam.
Den čtrvtý
Ráno výborná snídaně u místního pekaře (kávička a kroasan). Vyplouváme v poledne a přibližujeme se na jih, opět na další ostrov, na Zakyntos. Do tzv Želví zátoky. Ačkoliv předpověď slibovala, že se bude chvilku plachtit, nic z toho nebylo. Vítr do 7 uzlů s lodí pohyboval šnečím tempem. Takže motorsailing. Do zátoky připlouváme, jak jinak, zase potmě. Kotva jde na dno ve 21 hodin.
Den pátý
Ráno si jedna skupina naplánovala výsadek na břeh se šplháním do kopců. Převezl jsem je z lodi na břeh. Asi to musel být pro ně zážitek, protože jsem u toho ještě napůl spal. Druhá (se mnou) si vzala člun a jela se podívat na ostrůvek Marahthonisi. Je tam pěkná písečná pláž, kde želvy snáší svá vejce a z druhé strany ostrůvku množství jeskyněk. A taky hodně medůzek. Jsou to nějaké talířovky, asi ušatá. Požahání svědí, rychle se hojí.
Ve 4 po poledni již zvedáme kotvy a míříme dále na Pilos. S větrem, který měl vydržet celou noc. Vítr vydržel, loď měla závadu.
Nastupuji až od půlnoci, tak jdu chrupnout (konečně to trochu houpe). A já se těším, jak pod hvězdnou oblohou pod plachtami debudeme Pilos. V jedenáct mně budí "Nemáme kormidlo!!". Posádka již skasala plachty, ale lod jezdí v kruhu a nereaguje na kormidlo. Tak záložní systém - pínu. A rozebrat převody, co se stalo. Beru kormidlování s Eliškou a klucí jdou rozebírat kormidelní mechanismus. Já bych se tam těžko vešel :-). Závada je celkem rychle odhalena. Autopilot se urval z uložení, spadl do převodu a jak se zabralo, tak se přetrhl napínák řetězu pohybujícím s kormidlem. Zprovozníme jedno kormidelní kolo (trochu šišatě, nejde moc točit na levobok), ale do Pilosu to takto dáme. Dotahujeme s Eliškou loď na kotvu do Piloské zátoky, kde kotva padá chvilku (asi 20 minut) po třetí ráno. A my padáme do postelí.
Den šestý
Ráno obíhání shopů. Slávek vyrobí náhradní spojku a napínák na řetěz. Jen autopilotu už nikdo nevěří. Do konce jedeme na ruční kormidlování.
Do večera jsme to tedy dali nějak dohromady a v půl sedmé (tedy skoro za tmy) zvedáme kotvy a vyplouváme na další krátkou etapu do Methoni. Bylo by tu hezky, ale kotvíme v osm večer a vyplouváme v půl páté (ráno). Takže do Methony se ještě musím někdy vrátit. Zrovna tak do Pilosu.
Pokračování příště.
