Attersee - Hinkelsteine - Kohlbauernaufsatz
Dost bylo studené vody s ledem. Jeden někam, kde je sice taky studená voda, ale bez ledu. Tedy na Attersee. Šumava nás vítá mlhou a pošmournem, ale po sjezdu k Rohrbachu se objevuje modrá obloha. Ale u kopců se znovu objevuje mlha a Attersee je pod pokličkou.
Hinkelsteine
Nevadí, jdeme na to. Nastrojíme se, vlezem do vody - a teče mi o rukavice. Tak ven, rozebrat, složit. Znovu sešplhat a přelézt mantinely ze sněhu do vody. Rukavice se zdá být, když ne dobrá, tak aspoň lepší. Beru do ruky foťák a ten odpadá z konzole. Uhnil tam stativový šroub, který drží pouzdro na konzoli. Takže zmnovu se vyhrabat z vody k autu, přelézt hradbu sněhu, uložit foťák do auta a znovu přelézt kopici sněhu, sklouzat ke schůdkám a do vody. Nastrojit se. Teče mi do rukavice. Seru na to.
Vynořují se dva poláci se skůtrama. Prý je voda geniální. Tak tedy jdeme! Lokalitu neznáme, po 15 minutách celkem svižného plavání v 15 metrové hloubce se dohadujeme, jestli to náhodou neotočíme. Ne, ještě 5 minut. A po pěti-šesti kopech je tu první kopec. Málem jsme to vzdali těsně před cílem. A taky chápeme, proč měli poláci skůtry.
Kroužíme mezi obevskými balvany, nebo spíše skálami, do hloubky 30 metrů. Voditelnost okolo 15 metrů. Nádhera. Lokalita je hodně navštěvovaná. O tom svědčí spousta "úliteb" vodním božstvům - autíčko, chaloupka, hrnečky, kolo, klozet a další a další. Ale už je čas se vrátit.
Vystoupáme pomalu do 5 metrů a nad travou se již pomalu vracíme zpět a necháváme vysytit dusík. V tom před námi obrovská štika. Určitě přes metr a čtvrt. Mizí kamsi před nás. A za chvili se k nám přidává a sleduje nás ve vzdálenosti cca 2-3 metrů celých 15 minut, které se vracíme k místu zanoření. To je trest za to, že nemám foťák. A je mi zima!
Kohlbauernaufsatz
Druhý ponor na Kohlbauernaufsatzu. Jsme tu skoro sami, jedna osamnělá potápka právě leze z vody. Můj druhý pár náhradních suchých rukavic je připraven. Tak se jde na věc. Do vody je trochu daleko a kluzko. Ale to dáme. Opět krásná viditelnost, opět mi teče do levé rikavice.
Mník je na svém místě, jen se dneska skovává ve spáře pod kadibudkou. U paty stěny koberec vokounů o velkosti větší pánvičky. Ale to již nás počítače honí zpět. Cestou vytiká malinká dekomprese, která se nashromáždila. Pak ještě safetystop, který si krátíme cvičením - V-dril. S tou zmrzlou levačkou to skoro nedávám, vůbec necítím, jestli s ventilem točím nebo ne.
Fotky z pochopitelných důvodů jen z nadvody
