Šifr - romantika pryč
Po pár měsících opět na břidlicovém lomu Šifr. Těšil jsem se. Prosinec mne navnadil. Ale velké bylo zklamání a to hned ze dvou důvodů.
Ačkoliv jsem na lomu byl někdy po 9:00 ráno, už se plnilo parkoviště. Ne potápěči, ale koupači. Nad rozlehlým parkovištěm se vznáší sloup prachu, ten si zpět sedá na vodu, kde je vrstva opalovacích krémů, asi ještě ze včera. A k tomu začíná pekelné vedro. Ale dole je stále 6-8°C, takže sucháč je nezbytný.
Voda odpovídá tomuto stavu. Do 20 metrů je vidět úplný ... strašně málo. Pak se to zlepšuje.
Druhý důvod je selhání navigace. Chtěl jsem se podívat za sedlo na kočár. Podle linky je to hluboko a daleko a minule mi to se vzduchem moc nevycházelo. Takže podle časů z minule po 20 minutách bych měl být cca nad sedlem lomu. Takže 20 minut mělkou vodou, pak sestup na sedlo do 20 metrů a dále na kočár. To byl plán. Ale i nejlepší plány selhávají. Asi díky viditelnost jsem pomalý. Takže sestup po 20 minutách není na sedlo, ale ještě daleko před něj. A tím pádem nemá cenu pokračovat ke kočáru.
Původně jsem myslel, že se vrátím ještě druhý den. Ale nemělo to cenu. Když jsem vylezl z vody, vrstva na hladině již připomínala povlak, ani vlny se nechtěly hýbat, a parkoviště praskalo ve švech. Z vody se musí opatrně, aby se někomu nešláplo na deku, ruku nebo nohu.
Tak zase někdy zimněji.
