Nádechové potápění
Zúčastnil jsem se kurzu nádechového potápění. Proč? Že jsem doufal, že mi to něco dá. A něco nového ukáže. Cestu, směr. A to snad i stalo.
Ale zpět ke kurzu. Jako ve správném americkém kurzu, nejprve trochu postrašit. Potom ukázat techniky záchrany a pomoci. Na tom je legrační, že už se vlastně učím třetí rescue. Scuba, plavecký a teď i freedive. A pokaždé je tam něco úplně jinak než v těch ostatních. Něco je tím, že jsou to sporty kapku odlišné, něco tím, že je potřeba jinak přistupovat k plácajícímu se topícímu na rybníku a jinak k někomu, kde letí z hloubky se nadechnout a má to v hlavě srovnané. Ale i tak.
Prvním krokem ve vodě byla technika dýchání. Od té jsem čekal hodně. A taky jsem hodně dostal. Vše je o přemýšlení, o hlavě a o práci s vlastním tělem. Nevěříte? Šel jsem na tento kurz s tím, že sice dám 25 metrů na nádech v bazénu, ale na druhé straně jsem polomrtvej. A teď. Vyzkoušeno na statické apnei - první měřený pokus 3:20, druhá 2:40, třetí 3:40. Nooo?
A potom vlastní pohyb ve vodě. Opět - budem chodit na bazén, toto je potřeba nacvičit. A nejen ve free podobě, ale i s výstrojí na zádech. Tam je to hodně podobné - minimalizovat odpor vody při pohybu a zeefektivnit kop. S výstrojí toto není tak vidět a cítit - pohyby jsou minimaličtější, ale ve finále - pokud to pomůže snížit spotřeba vzduchu, proč ne.
