Jak se ztratit na Cerekvi

26. srpen 2011 VaDo

Úmorný vedro bylo již v 10:00 hodin, když jsme dorazili na Cerekev. Ale co, za chvíli jsme ve vodě. Těšil jsem se, protože na posledních dvou ponorech to bylo parádní, spousta nebojácných štik, sumec. A viditelnost, přímo lomově pohádková, komem 6 metrů.

Všechny fotografie

Plán je jasný, zhruba ve 2 až 5 metrech obeplavat lom proti směru hodinových ručiček. Ale ouha, viditelnost kolem 3 metrů se s přibližováním ke koupališťové části krásně zmenšovala, až na pouhý metr. Ale nevadí, jsme staří mazáci, tady je padající skála, tady hrana oddělující hloubku od "plážové" části. Takže odbočka doleva. Až potud vše OK. Hrana je tady, za cca 10 minut jsme u protější stěny. Ale za 10 minut tam najsme, hrana zmizela v kopičce štěrku, hloubka místo očekávaných 6 metrů je 10m. Kur*a, kde to jsem? No to nevím. Podle teorie bych měl pod 60° doplout na protější stranu, ale v tu dobu již něvěřím nikomu a ničemu. Takže výstup volnou vodou, bezpečnostní zastávka prověří všechny, vidíme jen sami na sebe - a to špatně. Kouknu, nahoru, opatrně, aby mně moc lidí nevidělo (vostuda, ztratí se na Cerekvi). Předpoklad azimut 60 byl správný, ke břehu to bylo cca 15 metrů. Ale jakou hranu jsem chytil a nebo kde jsem uhnul, to tedy fakt nevím.

Pak již paráda, čím dále od páže, tím čístší voda. Po hodině a čtvrt ven, skočit nafoukat ke krematoriu (ono tam není, ale to nevadí). A hurá do vody, tentokrát po směru hodinových ručiček. Viditelnost ještě horší, u pláže skoro nulová. Ale jinde se ty cca 3 metry drží.

 

PS: Ryby někam zalezly, v tom vedru. Ale stejně to stálo za to. 3 hodiny pod vodou, to se nepovede každý den.

Klíčová slova: Potápení, Horní cerekev, lom

Pokračujte ve čtení

Další
Elba s Orcou
Předchozí
Nekouřím 1000 dní