Ledový ponor
V sobotu jsme se, podle plánu, jeli podívat na lom Horní Cerekev. Mělo to být moje první potápění pod ledem, takže jsem byl malinko nervózní. Vše bylo podle očekávání, pršelo, teplota lehce nad nulou. Mysleli jsme si, že jsme sami takoví blázni, ale již při příjezdu jsme se míjeli s jednou skupinou, které hned po ránu měla na Cerekvi "silvestrovský" ponor. A když jsme vylezli, další parta přijela.
K samotnému ponoru
To opravdu nemám rád. Vždycky, když si oblékám ten polární podoblek, přijdu si jako mišelínek. Skok do vody je celkem v pohodě. Do obličeje to štípne, ale za chvilku si ksich zvykne. Ono není divu, voda má cca 3°C. Ale viditelnost dole úplně skvělá, kolem 8 metrů. Vše je přikryté zeleným závojem a v šeru - protože nesvítí slunce a je zataženo. Horní Cerekev má vyvázané provazy Okolo vodníka k plošinám. A teď je navíc od plošin vyvázáno cca 100 metrů lana. A my s sebou máme na cívce tak ještě dalších 30 metrů, které jsme si po skončení "oficiálního" lana navázali. Život žádný, i když se prý v břízkách na dně skovávají štiky.
Ponor
Ponor mne nadchnul, prostě paráda. V první chvíli jsem byl trochu nervózní z toho pocitu uzavřené hladiny, ale nakonec jsme si zvykl. Hodně jsem kontroloval dýchání a používání vzduchu při napouštění sucháče a žaketu. Prostě jsem měl strach ze zamrznutí, protože vyjma nezámrzné úpravy prvního stupně nemám žádnou z dalších úprav do studené vody. Dan má vše zdvojené, takže jsem na něj spoléhal. Ale nakonec to nebylo nutné. Prostě suchý vzduch ve flašce je základem.
