Jachta Chorvatsko - Vis

27. září 2020 VaDo

A jsme doma. Chorvatsko se s námi rozloučilo bouřkami a slejváky. Aspoň nás moc nemrzelo, že dovolná končí.

Cesta do Chorvatska

Úplně v klidu a bez jakéhokoliv zdržení. Kdekoliv, na hranici se jen přibržďuje. Jediný, kdo chtějí vidět pasy, jsou Slovinci při odjezdu ze země, ale jde to tak rychle, že Kuba ani nestačí vykouřit cigaretu.

19.7. - checkin a odjezd na Šoltu

Výhodou malého provozu v marínách je, že jsme dostali loď ihned po přijetí, tedy asi v půl třetí.

Z checkinu se stává fraška. Tady je seznam, projděte si to a kdyby něco, na někoho v modrém triku se obraťte. Dotazů bylo dost, ale vše se našlo. Kupodivu bylo málo vest, ale byly jsme jen 4, tak to nevadilo. Harmesy byly smotaný v takové kouli, rozmotat ji byla práce na 1/4 hodiny.

Kolem půl páté odjíždíme na první nocoviště, které jsem vybral v zátoce Nečujam na Šoltě. Zde je pár lodí. Parkuje se systém kotva břeh. Kuba jde do vody nás vyvázat. Noc má být klidná. Ještě se stihneme vykoupat a je tma.

20.7. Šolta - Pakleni otoci

Ráno ještě koupání a šnorchlování na vraku rybářské lodi v zátoce a pak již mizíme.

Cestou se zastavujeme podívat na benzínu v Milně na Brači. Benzína v Kaštele je pouze mobilní a asi nebude v provozu. Další možnosti jsou pak Split a Rogač na Šoltě. Split je na prd při jugu a na konec týdne předpovědi jugo hlásily. Rogač je z ruky. Krásně foukalo a i ten kousek jsme si sklouzli na plachty.

Směr Pakleni otoci. Na motor skrze Splitska vrata a pak již plachty až na Pakleníky. Kotva v zátoce Studeni Bok, koupačka, papání. V poznámkách v 888 je "kotva zde špatně drží". O opaku je asi přesvětčen skipper 55 stopé jachty More Fun, kterému se sekla kotva pod kámen a nebyl schopen ji vytáhnout. Nabídl jsem pomoc, ponořil se ke kotvě a přivázal k ní lano na stranu pluhu, přes které ji pak uvolnili. Odměnou bylo plato karlovačka :-). Nepředali se.

My přejíždíme do chráněnější zátoky Taršče, kde budeme nocovat na kotvě. Ještě před kotvením využíváme západní vítr o síle 18 uzlů a krásně si jen tak jachtíme. Čas na večerní koupání taky zbyde a pak již tma...

21.7. Pakleni otoci - Vis

Celou cestu na Vis krásný zadobok okolo 20 uzlů, který začne zlobit až u Visu. Teprve, když se pluje okolo Visu, uvědomí si člověk, jak je ten ostrov velký. Z moře je to pořád takový bobeček...

Cestou ještě zastávka na koupání a papání v zátoce Mala Travna. Chvilku před tím nás těsně za zádí míjí motorový člun. Nemůže to mít jiný výsledek než utržená přívlač. Kuba nebyl úplně nadšený. A pak již až do Komiže, kde se vyvazujeme vedle švýcarů na 55 stopé jachtě. Naše 37 stopá je proti nim drobek.

Vyvazování na Visu: v poslední chvíli, kdy musím brzdit, mooringový podavač za mnou zvedá podávací lano do výšky. Výsledek je jasný. Namotáno. Přišlo mi to skoro cílený. Okamžite začal vykřikovat, jak jsme si vzali mooring špatně a pod. Ale to už jsme na něj byli vyvázání. Prý hned ronilač, 500 € poškození mooringu atd. Tak jsem vzal masku a milý mooring rozmotal, navázal, opravil. Dále o ničem nepadlo ani slovo :-)

V Komiži jsme si půjčili skůtry a projeli si Vis kolem dokola. Asi 35 km. Pěkné výhledy. Nějaký místní tam sklízel červené víno. Zastavili jsme, jestli si můžeme koupit pár hroznů. Sáhnul do bedny a nandal nám tolik, že bychom to jedli ještě teď. Vzal jsem si 4 hrozna. Když jsem vytahoval peníze, poslal mne do háje, zamával a šel nakládat.

Velký pluh na Visu. Ví o tom někdo něco?

Večer výborná večeře ve skoro prázdné hospodě U dvou humrů. Nádherná hospoda, milá obsluha, výborné jídlo. Ale hospoda má smůlu, že je trochu mimo hlavní turistický kanál, i když na břehu. Celý večer tam byly 4 lidé na večeři. Yuha od rajčice výborná, v podstatě by sama stačila. Jagnečina taky úplně super. A nakonec jen jako zobání k vínu "salata od hobotnice".

A výborné červené. Myslel jsem, že se budu kutálet.

V noci přichází bouřka, lodě se v přístavu dost trhají. Vedle nás češi taky na větší jachtě. Musel jsem ještě předělat fendry, ale pak již dobrý až do rána. Ráno je po bouřce, ale v přístavu je stále neklidná voda. Raději pryč, než se s nějakou lodí křísneme.

22.7. Vis - Korčula

Nejdelší přejezd týdne. Ráno je vítr nestálý, chvilku tak, chvilku jinak. Tak podél Visu motorsailing. Pomáháme si sice plachtami, ale motorujeme.

Až když opouštíme pobřeží Visu se vítr ustaluje a zůstavá stabilní mezi 15-25 uzlů, ale na stoupačku, Tak tedy stoupáme, proti větru, proti vlnám. Okolo bouřek, které se posouvají hned zprava, hned z leva. Ale daří se jim vyhýbat a v jejich větru pěkně jachtit. Večer jsme na Korčule. Moje vyhlídnutá zátoka není na kotvení vhodná a inzerované bójky nejsou. Nakonec přejíždíme do uvala Gradina na bójku. Je to bezpečnější, kolem se honí bouřky. Celou noc to okolo bliká a bublá. Ale u nás nic.

Do půlnoci máme českou diskotéku z jedné lodí puštěnou přes Spotify. A hodně nahlas - Míša David a božský Kája. V tu chvlíli se mi nechce moc přiznávat, že jsem taky z Čech.

23.7. Korčula - Ščedro, Lovišče

Není kam spěchat. Nejprve do Vela Luka na kávu a dokoupit pečivo a pak teprve odjezd. Ze zátoky se daří jet na plachty již od začátku. Koupání za lodí (4 uzle na laně je již pěkný fofr). Vítr opět silně poznamenaný vysokými kumulami, které berou a zesilují západní vítr. Až kousek před Ščedrem se nám do cesty postaví průtrž mračen, která míří k nám. Při stavění lodi proti větru, abychom zrefovali hlavní plachtu, se přetoččíme a urveme Kubovi poslední návnadu z prutu. Má radost!

V zátoce je jiný systém bójek proti loňsku. Bójky jsou podél břehu (dost blízko) a vyvazuje se na dvě přídí a zádí. Místní obsluha nás nadiriguje přídí na první bójku (koukal jsem, že to dělá všem). Chci nejprve zádí, ale to se nelíbí jemu. Tak nás gumákem nastrká do pozice, když již nemůžeme udělat nic jiného. Ale zátoka moc pěkná, asi nejlevnější, co jsem v HR potkal, příjemná hospůdka. Dobré víno a opět jiný a zase velmi dobrý salat od hobotnice. Potkáváme se s lodí s posádnou z Budějc. Zdar globalizaci.

V noci opět bouřka se silným větrem. Ale na bójce v pohodě.

24.7. Ščedro - Pakleni otoci (Hvar)

Tímto začíná cesta domů. Původně se dnešek mělo motorovat, hlášené bezvětří se ale nedostavilo.

Odplutí je potřeba zorganizovat. Vtr nás tlačí na břeh (méně než jedna délka ke břehu) a prosté odvázání by asi neklaplo. Převážeme zadní lano na návětrný vazák a přes něj si motorem uvolníme našponovaná lana na přídi. Pak již jen dotočit příď do volné vody, stáhnout zadní lano a pryč.

Stabilní západní vítr nás nechal vystavit plachty na motýla a jedeme tak až do poledne, kdy jsme na místě (opět Pakleni otoci). Zátoka na kotvu, oběd. Přichází bouřka a déšť, takže je to sezení v kajutě. To se nikomu nechce, přejíždíme na Hvar. Ušetříme si zítra 2 hodiny cesty. Kotvení v zátoce Parja. nejprve chceme odjet, protože je tam nějaká italská loď a to velmi hlučná. Ale než se rozmyslíme, zvedá kotvy ona (hlučnější nejsme a vítr nešel od nás k nim).

25.7. Hvar, Parja - Split - Kaštela

V noci se má zvednout vítr o síle cca 25-30 uzlů. Jsme chráněni. To je v pohodě. Ale zvedá se později, až kolem čtvrté. Odložíme odjezd o hodinu. Silný vítr a obsolutně černá noc není úplně v pohodě. V pět ráno je sice stejná tma a trochu menší vítr, nasadíme vesty a vyjíždíme.

Zjišťujeme, že větší probém jsou vlny. Tak vytahujeme genu na stabilizaci a nakonec přidáváme i hlavní plachtu s refem a motor odstavujeme úplně. Ve Splitských vratech (cca 7 ráno, skoro světlo) nastává složitá situace. My v pravé části kanálu (směrem dovnitř). Za námi Jadrolinia, která nás potká přímo ve vratech a před námi ve vratech další. Ale poskládali jsme se tam.

Pak do Milne natankovat. Je to rozumnější. Split je přímo pod vlnami. Jen 35 litrů, to jsme moc nemotorovali!

A pak do Splitu, kde je v plánu se pokusit vyvázat a zajít se podívat do města. Času do předání lodě dost. Jedeme na genu a motor. Vlny jsou velké a zadoboční kurz se strašně špatně drží a pořád do smrdí halzou nebo přeostřením. Ani ne kvůli větru, ale velkým vlnám, které se sčítají (vlny od Makarské a vlny ze Splitských vrat). A těsně před Splitem nás dohání průtrž. V kokpitu jsou všichní mokří během okamžiku. Na Split nemá nikdo náladu, tak točíme k Kaštelskému zaljevu. Přestalo pršet, slunce vykouklo. A protože je brzy, dáme si okolo něj kolečko s plachtami. Furt se honí mraky, vítr už je studený. Asi kolem 15:00 vyvazujeme v maríně.

Checkout

Checkout je stejně podivný jako checkin. Na loď vletí tři maníci. Jeden jde rovnou na WC (v pohodě), ale ihned vytahuje dvířka od salónu - jsou prý poškrábaná. Druhý míří ke geně a okamžitě začne fotit její lem, kde jsou drobná poškození velikosti malíčku. A dorazí mně potápěč, který vyleze s tím, že máme namotánu šňůru, podle fotek nějaká slabá. Ale je tam nějak navolno, kdyby se šroub točil, bude pěkně utažená. Tohle vypadá, že se dá sundat rukou. Takže do kanceláře jdu pěkně nažhavený.

Ale ví jak na mně. Vše je vlastně ok, poškození už byla, jen ta šňůra je problém, ale když dáme 300 kuna potápěči na ruku bez papíru, nebudeme nic řešit. No vyměknul jsem.

Pak již jen pa pizu, pár piv a panáčků a v deset nevím o světě.