Horní Cerekev - operace štiky
Letos prostě bylo Horní Cerekve málo. A když je potápka sama samotinká, potom musí někam, kde to zná.
Takže jsem vyrazil opět po dvou týdnech na Cerekev. Načerpat dusík do žil. Na Vysočině je již zima, skoro souvislá pokrývka sněhu, rybníky zamrzlé. Lom ale ne, na ten je ještě málo zima.
Na břehu trůní nějaký rybář, stěžuje si, že neberou. Pomalu se soukám do "gumy", když ... Z lesa vyběhne Rusalka. Tedy, v tu chvíli jsme ještě netušili, že to je Rusalka. Jen že je zrzka. Zamíří k vodě, shodí triko, kalhoty a vše ostatní a hup do vody. (ta má 8°C). Pár rychlých temp a už mizí.... (Vzpomněl jsem si na Kolesu).
Takže se dosoukám, navěším na sebe ty nesmysly - myslím na Rusalku a srovnávám můj oděv s jejím. A jde se do vody. V trávě je spousta plotic, cejnů. Všeho možného. Při březích ale nic. Pak na zpáteční cestě potkávám velkou štiku. Takže pokecáme. Chvilku má trpělivost a nechá mně kroužit okolo. Pupek má nacpanej, tak jí asi ruším zažívání.
A nakonec se zamotávám do struny. Nahoře na hladině splávek. Pod vodou mizí v trávě. Utrhnul to, myslím si spokojeně. Ale ne, šňůra se škubá a z trávy vytahuji štiku, tak 30cm. V hubě trojhák. No dobře, tak jej vyndáme. Trochu se mnou bojuje, ale ne moc. Už toho má asi taky plný zuby. Trojhák naštěstí nemá zpětný háčky, takže asi po 10 minutách snažení (bál sem se, abych si to nezapíchnul do neoprénu nebo ruky - v tomto pořadí) je háček uvolněn, vytažen i s návnadou a štička odplouvá. Snad tu mojí operaci přežije.
Rybář už byl pryč, takže sem mu ani nevynadal. I když, za co? Ona vzala roha do trávy a z té se vytáhnout nedá,
