Když stojíte na palubě jachty někde mezi Tenerife a divokým ostrovem El Hierro, kde vám pasát fouká do zad a do tváře stříká slaná pěna, málokdy přemýšlíte nad tím, jak vlastně vznikly čáry, které vidíte na displeji své GPS navigace. A přesto se právě na Kanárských ostrovech a v kalendářním datu 13. října střetává jeden z nejzajímavějších příběhů námořní historie.
Než vládl Greenwich: konec světa byl na ostrově El Hierro
Dnes to považujeme za samozřejmost. Podíváme se do mapy, zapneme navigaci a vidíme souřadnice vztažené k nultému poledníku v britském Greenwichi. Nejsou to ale ani dvě století, co měl téměř každý námořní stát svůj vlastní „nultý“ bod. Francouzi počítali zemělpisnou délku od Paříže, Španělé od Cádizu a další od Londýna nebo Madeiry. Východiskem z tohoto chaosu byl v historii po dlouhá staletí starý známý ostrov El Hierro (tehdy nazývaný Ferro).
Rakousko-uhersko, aby to nemělo snadné, počítalo pozemní mapy od Vídně (tzv Klementýnský poledník - Klementinum meridian), ale námořní a vojenské mapy právě od Ferra.
Už od dob Ptolemaia a později od roku 1634, kdy jej oficiálně stanovil francouzský kardinál Richelieu, platil ostrov El Hierro jako nejzápadnější známý bod Starého světa. Vše, co leželo západně od něj, byl jen neprozkoumaný Atlantik. Tento fererský poledník se v námořních mapách udržel neuvěřitelně dlouho — v Rakousko-Uherku, Německu či Polsku se podle něj navigovalo ještě na počátku 20. století.
13. říjen 1884
S rozvojem železnice, telegrafu a globálního obchodu na konci 19. století se však chaos v rovnoběžkách a časových pásmech stal neudržitelným. Byla potřeba jediná celosvětová dohoda.
Proto se v říjnu 1884 sešli delegáti z 25 zemí světa na Mezinárodní poledníkové konferenci ve Washingtonu D.C. A právě 13. října 1884 schválili klíčovou rezoluci: oficiálním nultým poledníkem planety Země se stává Greenwich.
Hlasování tehdy dopadlo jasně — 22 států bylo pro, Brazílie a Francie se zdržely (Francouzi se své Paříže vzdávali jen velmi těžko) a proti hlasovalo pouze tehdejší San Domingo (dnešní Dominikánská republika) - a nedochovalo se proč, když jim to mohlo být jedno. Tento jediný den tak navždy změnil způsob, jakým měříme čas a určujeme polohu na Zemi — od Greenwichského středního času (GMT) až po dnešní systémy GPS.
Před pár týdny mi na telefonu přistála zpráva od kamaráda: „Chybí nám lidi na přeplavbu z Islandu do Skotska na Libertas. Bereš to?“ Váhal jsem asi tak den. Tedy přesněji – den mi trvalo si to v hlavě srovnat, protože tohle se prostě neodmítá. Pořádný offshore jachting na otevřeném moři!
Čeština na letišti a islandská rozcvička
1. srpna přistávám na letišti v Keflavíku. Podávám pas a místo angličtiny se ozve: „Dobrý den a užijte si Island!“ Snědl jsem vtipnou kaši, ale zmohl jsem se jen na vyjevené „Děkuji“. Češtinu na pasovce jsem vážně nečekal.
V přístavu Keflavíkurhöfn už mě čekala plachetnice Libertas i se svým kapitánem. Zbytek posádky měl dorazit až druhý den, tak jsem volný čas využil po svém:
Víkingaheimar (Viking World Museum): Malé, ale skvělé muzeum postavené kolem lodi Íslendingur – věrné repliky vikinské lodi z přelomu tisíciletí, se kterou v roce 2000 přepluli 4 200 námořních mil až do New Yorku.
Whales of Iceland v Reykjavíku: Fascinující mořský svět plný velryb v životní velikosti. Nakonec jsem se odskočil do expozice o islandských „tresčích válkách“.
Cestou jsme skočili na jedno (tradičně předražené) islandské pivo a na autobusové zastávce potkali Slovenku pracující na Islandu. Svět je fakt malý.
Čerstvé ryby, ledovec a české stopy
Doplňujeme zásoby, posádka je kompletní a vyplouváme! Plánujeme postupný přesun podél jižního pobřeží Islandu.
Naše první zastávka byla v rybářském přístavu Þorlákshöfn – pár baráků, samoobsluha a čistě pracovní atmosféra. Cestou po obeplutí keflavického výběžku jsme potkali ledovec. Naštěstí jediný a bezpečně daleko. Do přístavu připlouváme kolem půlnoci, ale díky severnímu létu je světlo jako u nás v devět večer.
Druhý den míříme na sopečné ostrovy Vestmannaeyjar. Cestou házíme udice a tresky berou jako smyslu zbavené. Za hodinu máme na palubě přes 20 kg čerstvých ryb. Hlady neumřeme.
Sopečná krajina Vestmannaeyjaru mi hned připomněla Kapverdy nebo Kanáry – jen o pár tisíc kilometrů severněji a v podstatně chladnějším balení. V místní hospůdce si dáváme poslední točené islandské pivo. Obsluha? Kompletně česká. Být Čechem na Severu znamená potkávat rodáky na každém kroku.
80 hodin závod s časem a tlakovou níží
V poledne zvedáme kotvy. Před námi leží 620 námořních mil otevřeného oceánu bez možnosti se kdekoliv schovat.
Rozhodnutí vyrazit hned bylo klíčové. Tlaková níže nad severním Atlantikem roztočila větrný kolotoč a my máme okno cca 80 hodin na to, abychom se dostali ke břehům Skotska dřív, než vítr u skotského pobřeží zesílí na nebezpečných 40–45 uzlů (přes 80 km/h).
První dva dny: Pohodové plachtění, při slabším větru si lehce pomáháme motorem. Druhý den naskakujeme do pravidelného režimu čtyřhodinových služeb. Počasí drží – větrno, ale na poměry Atlantiku dostatečně teplo.
Třetí noc a kritický moment: Vítr sílí a kasáme na 3. ref. Jenže ráno se trhá lano 3. refu na hlavní plachtě. Plachta nedrží. Co teď? Buď stáhnout hlavní plachtu a ztratit rychlost (čímž vletíme přímo do nadcházející bouře), nebo zariskovat a jít na 2. ref. Bude to v ostrém náklonu, ale poletíme rychle. Loď to uveze. A my? Musíme.
Jízda na hraně: Pod druhým refem Libertas zrychluje na 8–9 uzlů. V noci přichází slibovaný vítr přes 30 uzlů a loď na vlnách letí místy až 14 uzlů!
Ráno máme podle mapy Skotsko doslova na dohled. Kvůli hustým mrakům ležícím nízko nad hladinou ale pevninu spatříme až ve chvíli, kdy jsme pouhé 2–3 míle od břehu.
Skotské drama na dojezdu
Euforie z vidiny pevniny rychle opadává. Vítr u ostrova Lewis stále sílí a my musíme na stoupačku manévrovat do bezpečného přístavu. Ostrov nás naštěstí kryje před obřími oceánskými vlnami, ale i tak je posledních 40 mil fyzicky i psychicky extrémně náročných.
Podvečer konečně vyvazujeme v přístavu Stornoway. Utahaní, promrzlí, ale šťastní. Žádné velké vaření se nekoná – zajdeme na zasloužené pivo do pubu, dáme si čínu z okénka a padáme do kajut.
Druhý den zůstáváme bezpečně schovaní ve Stornoway a věnujeme se opravám: porouchaný generátor, výměna prasklého lana 3. refu i dalších opotřebovaných lan. Večer to oslavíme v McNailis baru – živá muzika, narváno, skvělá atmosféra, whisky a pivo teče proudem.
Odměna na závěr: Doprovod, který si nekoupíš
Poslední etapu z ostrova Lewis na skotskou pevninu do Ullapoolu už máme jako odměnu. Slunečno, plné plachty, krásný zadoboční vítr a pohodová plavba.
Při vjezdu do zálivu Loch Broom, zbývají 6 míle do cíle, přichází zlatá tečka. K Libertas se připojuje stádo delfínů. Dělají nám doprovod hodinu a půl trvající cestu – skáče to před přídí, za lodí i vedle nás. Když vítr slábne a my zpomalujeme, odplavou. Jakmile přifoukne a loď zrychlí na 7 uzlů, jsou okamžitě zpátky v plném počtu.
Místní komerční loď Dolphin Watch s platícími turisty jen nevěřícně kroužila okolo nás – my měli ten nejlepší zážitek z první řady a úplně zadarmo.
Sečteno a podtrženo
Vyvázat loď, sprcha, úklid, závěrečné pivo v pubu a cesta domů. Celkem máme za sebou 711 námořních mil Severním Atlantikem. Byla to obrovská zkušenost, čistá jachtařská radost a hluboký respekt k oceánu i lodi.
Dva týdny, dvě naprosto odlišné posádky. Spousta zkušeností.
Červen na středním Jadranu přinesl přesně to, co od výcvikových plaveb očekávám – spoustu nových zkušeností. Jen jsem netušil, že dva po sobě jdoucí týdny budou tak rozdílné.
Jeden byl extrémně intenzivní díky malému počtu lidí na palubě. Druhý ukázal, co dokáže motivovaná parta, která chce opravdu makat. A oba znovu potvrdily, ...… Číst více
Po dvou výcvikových týdnech přišla změna tempa. Poslední květnový týden jsem vyrazil na moře v roli first mate po boku mladého kapitána (ehm, je starší), který na palubu pozval partu svých přátel bez větších jachtařských zkušeností. Cílem tentokrát nebyl intenzivní výcvik, ale pohodová dovolená spojená s poznáváním krás středního Jadranu a pilováním dovedností ...… Číst více
Letošní květnové výcvikové plavby na středním Jadranu nabídly posádkám pestrou směsici podmínek – od klidných slunečných dnů až po silnou boru a náročnější manévrování v přístavech. Právě proměnlivé počasí a několik nečekaných situací na palubě vytvořily ideální příležitost získat cenné zkušenosti, které se v jachtingu nedají nahradit žádnou teorií. Každý ...… Číst více
Opět Kanárské ostrovy, těšíme se jako malé děti, týdny letí, pak dny... A jsme tu.
Kanárské dobrodružství aneb jak nás vítr vychoval
Stojíme na molu a pozorujeme naši Pina Coladu. Jméno tropické, stav už méně. Na lodičce je totiž vidět, že pamatuje doby, kdy ještě mobilní telefony měly anténky.
Něco nefunguje, něco je unavené, něco zavzdychá pokaždé, když na to sáhneš. Ale jsme optimisté — co se pokazilo, ...… Číst více
K lodi Verona jsem se dostal vlastně náhodou. Dva dny před odletem mi přišla zpráva, že původně objednaná loď nebude k dispozici. Ne proto, že by ji někdo poškodil – to bych chápal. Ale prostě proto, že Boataround nezaplatil. A přitom ode mě měli peníze už dva měsíce předem – kompletní částku. Dokonce si tentokrát vyžádali i platbu za transit log a early check-in dopředu.
Nakonec zajistili náhradní loď od jiné charterovky – stejný typ, ale podstatně dražší. ...… Číst více
Objednaný pěkný katamarán Private Bay byl vzrorně připravený na domluvenou na 13 hodnu. Takže jen naskládat sebe a zásoby a vyplout.
Tahle parta byla od Olomouce, tak jsem se musel dopravit na místo sám. A přece nepojedu sám autem. Počasí mělo být bez dešťů, tak jsem spojil příjemné s užitečným a vyrazil na motorce. Cesta tam je na čas, takže vlastně jako autem, po dálnici. Podcenil jsem teplotu. U nás okolo 9°C, v Linci skoro 18°C, ale v horách už opět ...… Číst více
Opět na vodě. Tentokrát se na Dolkaru u mne vystřídají dvě party po týdnu.
Dolkar nás přivítala v tradiční kondici: kormidelní kolo uchycené páskou, lana různých průměrů, chybějící kladka z hlavní plachty (Dolkar má rolovací hlavní plachtu), kterou si někdo nejspíš půjčil jinam. Zalepená okna ještě z loňska ode mne.
První týden jsme skoro každý den něco opravovali – ale vždy úspěšně.
Routing lan pro ...… Číst více
Po roce opět na Holanských kanálech.
Pochutnali jsme se na kibbelingu, ochutnali místní pivo a podívali se do obcí Akkrum, Sneek, Bolsward, Workum, Heeg a Ijlst. Trochu nám komplikovalo nadšení to, že je ještě hluboko před sezónou a spousta míst je zavřených nebo mají nějakou poměrně nepravděpodobnou otvírací dobu.
Nejvíce se líbilo muzum v Iljstu - původní vodní mlýn dosud pohánějící pilu (katr). A hned vedle muzeum Frislandu. ...… Číst více
