Poslední říjnový víkend byl v lecčems zajímavý. Nabídl jsem redakci serveru Motorkáři.cz k testování dvě naše Viraga – moje a dceřino. Přiznám se, že v tom byla i trocha škodolibosti. Občas jsem totiž zaslechl, že mezi redaktory zrovna choppery nepatří k nejoblíbenějším motorkářským disciplínám. A tak jsem si říkal, že by nebylo od věci jim ukázat, že i tyhle stroje mají co nabídnout.

Aneb proč i choppery mají něco do sebe

Počasí nám ale zrovna nepřálo. Poslední říjnový víkend byl studený, foukalo a občas na nás spadla i nějaká ta kapka. Na testování motorek to rozhodně nebyly ideální podmínky. Jenže právě tady musím redaktorům Motorkáři.cz složit poklonu.

Jsou to totiž skuteční srdcaři. Do testování se pustili naplno a počasí je rozhodně neodradilo. Věnovali se motorkám opravdu důkladně – nejen focení a natáčení, ale také samotné jízdě, technickým detailům a samozřejmě i pátrání po jejich historii. Bylo vidět, že svou práci dělají s opravdovým zájmem a nadšením.

A pak přišla ta nejlepší část.

I v tomhle pošmourném a studeném počasí musel redaktor Zjíček, byť zřejmě trochu nerad, připustit, že ty choppery přece jen něco do sebe mají. A že to vlastně vůbec není taková blbost.

Takže mise splněna! Dvě Viraga si užila svůj mediální víkend, redakce si vyzkoušela trochu jiný svět motorek a já mám radost, že se podařilo alespoň trochu nabourat jednu motorkářskou předsudkovou představu.

A kdo ví – třeba se z pana Zajíčka nakonec stane tajný příznivec chopperů. I když to by asi veřejně ještě nepřiznal. 🙂

Celý článek s fotografiemi a videem najde na serveru motorkáři.cz.

Fotografie převzaty ze serveru motorkáři.cz s jejich laskavým dovolením.

Od kanárského ostrova El Hierro až po Greenwich

Když stojíte na palubě jachty někde mezi Tenerife a divokým ostrovem El Hierro, kde vám pasát fouká do zad a do tváře stříká slaná pěna, málokdy přemýšlíte nad tím, jak vlastně vznikly čáry, které vidíte na displeji své GPS navigace. A přesto se právě na Kanárských ostrovech a v kalendářním datu 13. října střetává jeden z nejzajímavějších příběhů námořní historie.

Než vládl Greenwich: konec světa byl na ostrově El Hierro

Dnes to považujeme za samozřejmost. Podíváme se do mapy, zapneme navigaci a vidíme souřadnice vztažené k nultému poledníku v britském Greenwichi. Nejsou to ale ani dvě století, co měl téměř každý námořní stát svůj vlastní „nultý“ bod. Francouzi počítali zemělpisnou délku od Paříže, Španělé od Cádizu a další od Londýna nebo Madeiry. Východiskem z tohoto chaosu byl v historii po dlouhá staletí starý známý ostrov El Hierro (tehdy nazývaný Ferro).
Rakousko-uhersko, aby to nemělo snadné, počítalo pozemní mapy od Vídně (tzv Klementýnský poledník - Klementinum meridian), ale námořní a vojenské mapy právě od Ferra.

Už od dob Ptolemaia a později od roku 1634, kdy jej oficiálně stanovil francouzský kardinál Richelieu, platil ostrov El Hierro jako nejzápadnější známý bod Starého světa. Vše, co leželo západně od něj, byl jen neprozkoumaný Atlantik. Tento fererský poledník se v námořních mapách udržel neuvěřitelně dlouho — v Rakousko-Uherku, Německu či Polsku se podle něj navigovalo ještě na počátku 20. století.

13. říjen 1884

S rozvojem železnice, telegrafu a globálního obchodu na konci 19. století se však chaos v rovnoběžkách a časových pásmech stal neudržitelným. Byla potřeba jediná celosvětová dohoda.

Proto se v říjnu 1884 sešli delegáti z 25 zemí světa na Mezinárodní poledníkové konferenci ve Washingtonu D.C. A právě 13. října 1884 schválili klíčovou rezoluci: oficiálním nultým poledníkem planety Země se stává Greenwich.

Hlasování tehdy dopadlo jasně — 22 států bylo pro, Brazílie a Francie se zdržely (Francouzi se své Paříže vzdávali jen velmi těžko) a proti hlasovalo pouze tehdejší San Domingo (dnešní Dominikánská republika) - a nedochovalo se proč, když jim to mohlo být jedno. Tento jediný den tak navždy změnil způsob, jakým měříme čas a určujeme polohu na Zemi — od Greenwichského středního času (GMT) až po dnešní systémy GPS.

Před pár týdny mi na telefonu přistála zpráva od kamaráda: „Chybí nám lidi na přeplavbu z Islandu do Skotska na Libertas. Bereš to?“ Váhal jsem asi tak den. Tedy přesněji – den mi trvalo si to v hlavě srovnat, protože tohle se prostě neodmítá. Pořádný offshore jachting na otevřeném moři! Čeština na letišti a islandská rozcvička 1. srpna přistávám na letišti v Keflavíku. Podávám pas a místo angličtiny se ozve: ...… Číst více

Dva týdny, dvě naprosto odlišné posádky. Spousta zkušeností. Červen na středním Jadranu přinesl přesně to, co od výcvikových plaveb očekávám – spoustu nových zkušeností. Jen jsem netušil, že dva po sobě jdoucí týdny budou tak rozdílné. Jeden byl extrémně intenzivní díky malému počtu lidí na palubě. Druhý ukázal, co dokáže motivovaná parta, která chce opravdu makat. A oba znovu potvrdily, ...… Číst více

Po dvou výcvikových týdnech přišla změna tempa. Poslední květnový týden jsem vyrazil na moře v roli first mate po boku mladého kapitána (ehm, je starší), který na palubu pozval partu svých přátel bez větších jachtařských zkušeností. Cílem tentokrát nebyl intenzivní výcvik, ale pohodová dovolená spojená s poznáváním krás středního Jadranu a pilováním dovedností ...… Číst více

Letošní květnové výcvikové plavby na středním Jadranu nabídly posádkám pestrou směsici podmínek – od klidných slunečných dnů až po silnou boru a náročnější manévrování v přístavech. Právě proměnlivé počasí a několik nečekaných situací na palubě vytvořily ideální příležitost získat cenné zkušenosti, které se v jachtingu nedají nahradit žádnou teorií. Každý ...… Číst více

Opět Kanárské ostrovy, těšíme se jako malé děti, týdny letí, pak dny... A jsme tu. Kanárské dobrodružství aneb jak nás vítr vychoval Stojíme na molu a pozorujeme naši Pina Coladu. Jméno tropické, stav už méně. Na lodičce je totiž vidět, že pamatuje doby, kdy ještě mobilní telefony měly anténky. Něco nefunguje, něco je unavené, něco zavzdychá pokaždé, když na to sáhneš. Ale jsme optimisté — co se pokazilo, ...… Číst více

K lodi Verona jsem se dostal vlastně náhodou. Dva dny před odletem mi přišla zpráva, že původně objednaná loď nebude k dispozici. Ne proto, že by ji někdo poškodil – to bych chápal. Ale prostě proto, že Boataround nezaplatil. A přitom ode mě měli peníze už dva měsíce předem – kompletní částku. Dokonce si tentokrát vyžádali i platbu za transit log a early check-in dopředu. Nakonec zajistili náhradní loď od jiné charterovky – stejný typ, ale podstatně dražší. ...… Číst více

Objednaný pěkný katamarán Private Bay byl vzrorně připravený na domluvenou na 13 hodnu. Takže jen naskládat sebe a zásoby a vyplout.  Tahle parta byla od Olomouce, tak jsem se musel dopravit na místo sám. A přece nepojedu sám autem. Počasí mělo být bez dešťů, tak jsem spojil příjemné s užitečným a vyrazil na motorce. Cesta tam je na čas, takže vlastně jako autem, po dálnici. Podcenil jsem teplotu. U nás okolo 9°C, v Linci skoro 18°C, ale v horách už opět ...… Číst více

Opět na vodě. Tentokrát se na Dolkaru u mne vystřídají dvě party po týdnu.  Dolkar nás přivítala v tradiční kondici: kormidelní kolo uchycené páskou, lana různých průměrů, chybějící kladka z hlavní plachty (Dolkar má rolovací hlavní plachtu), kterou si někdo nejspíš půjčil jinam. Zalepená okna ještě z loňska ode mne. První týden jsme skoro každý den něco opravovali – ale vždy úspěšně. Routing lan pro ...… Číst více