Kanárské ostrovy 2026
Opět Kanárské ostrovy, těšíme se jako malé děti, týdny letí, pak dny... A jsme tu.
Kanárské dobrodružství aneb jak nás vítr vychoval
Stojíme na molu a pozorujeme naši Pina Coladu. Jméno tropické, stav už méně. Na lodičce je totiž vidět, že pamatuje doby, kdy ještě mobilní telefony měly anténky.
První seznamování: vítr jako učitel
Ráno vyrážíme z mariny Del Sur směr La Gomera. Předpověď hlásí vítr a déšť, což se na Kanárech překládá jako: „Držte si čepice.“
Nejprve se schováme do závětří Tenerife, kde se s lodí vzájemně oťukáváme — co ona umí, co my zvládneme, a co raději nezkoušet. Jakmile ale stočíme kurz na 280°, začíná jachtařský kurz pro mírně pokročilé. Nejprve 10 kn. Pak 15 kn, 20 kn, 25 kn. Postupně z plných plachet refujeme na 3 refy.
A těsně před La Gomerou nám příroda názorně vysvětluje, co znamená ta proslulá „tryska mezi ostrovy“. Do mariny vplouváme po dvou pokusech, protože při zadání místa ke stání zjevně zapomněli, že vítr má své vlastní plány. A podle všeho jsme byli jen 2 lodě, které ten den dorazily.
La Gomera po dešti chutná nejlíp
Další dny má foukat a pršet, takže loď dostane pokoj a my auto. La Gomera nás hýčká — vyhlídky, serpentiny, kafe, hospody, dušené kůzle, králík jako guláš, kanárské brambory… všechno dobré. Oči i žaludek spokojené.
Ambice vs. realita: pokus o přeplutí na La Palmu
Další ráno zkusíme přeplout na La Palmu. Víme, že to nebude zadarmo, ale říkáme si: „Zkusit se má všechno.“
Trysku mezi Tenerife a La Gomerou zvládáme překvapivě svižně, i když s několika sprchami, které vítr vyšle přes palubu jako pozdrav. Ale čím víc se blížíme k La Palmě, tím víc nám vítr i moře naznačují, že dnes nemají svůj den.
V dýze mezi La Palmou a La Gomerou už to přestává být sport a začíná být disciplína „kdo vydrží déle“. Vítr 40 kn, vlny přes 4 metry, stoupání mizerné — co nastoupáme, to další vlna sebere. V 15:00 je jasno. Buď se budeme snažit ještě další dlouhé hodiny nebo se otočíme. La Palma počká. My ne.
Otočka. A návrat za šest hodin. Tam, co jsme se plazili osm hodin, teď letíme za šest. Zadoboční vítr je nejlepší omluva pro rychlý návrat i rychlé ego‑uzdravení.
Další dny: bouřková pravidelnost. Windy tvrdí 25 kn, nárazy 40. My už víme, že ve zóně „nárazy 40“ to obvykle znamená stabilních 40 a nárazy 50. Přehodnocujeme plán.
Nový cíl: El Hierro — konec světa, začátek dobrodružství
El Hierro měl být až v pořadí po La Palmě. Ale co, La Palma letos asi nebude. Vyplouváme ve 4 ráno. Ve stínu La Gomery je to klid, pak nám pasát poctivě fouká do zad. El Hierro se ukáže až na 15 Nm, což je chvíle, kdy už člověku dochází, že oceán je fakt velký.
V půl druhé odpoledne přistáváme v malé, čisté marině de La Estaca. Port police ochotná, auto přistavené, den zachráněn. A pak přišla první pomoc. El Hierro má nádherné vlnobití — tak nádherné, až si ho jeden z posádky odnesl jako suvenýr ve formě odřenin. Nic vážného, jen příroda připomíná, že tady velí ona. Jedna vlnka šplouchla trochu víc a jednoho zranila a další zesměšnila (promáčela). Naštěstí nic vážného, ale vyčištění odřenin po klouzání po kamenech je potřeba.
Vyhlídky, vesnice, divoké pobřeží, borové háje, měsíční krajina… El Hierro si nás všechny omotalo kolem prstu.
Ostrovy, dějiny a trocha geografie
Z ní vyplývající rezoluce určuje greenwichský poledník jako nultý. Na konferenci bylo 25 států, 22 bylo pro, Brazílie a Francie se zdržely. Proti bylo San Domingo (dnešní Dominikánská republika). Proč, to se nedochovalo.
Návrat, který se tváří nenápadně
Čas se nachýlil a doba okna se slabším větrem je tady. Musíme zpět. La Gomera se pro změnu rozhodla předvést, že ve větrném chaosu je mistryně. Vítr se točí ve směrech, které fyzika nezná, a v jižních zátokách fouká stabilních 30 kn jako bonus.
Kotvení rušíme. Jedeme do mariny za Marinou. Noc nebude dobrodružná, ale bude klidná. A klid je někdy nejlepší dobrodružství.
Další den přeplouváme zpět na Tenerife, kde si dáváme dva dny odpočinku a ještě dva dny na moři.
Konečně odměna: poslední den jak z katalogu
Slabý větřík, teplá voda, slunce. Narozeninová oslava uprostřed oceánu. Kdo by řekl, že takový závěr přijde po týdnech ledového větru do obličeje?
Vodní havěť: letos na jedničku
- delfíni,
- kulohlavci,
- želvy…
Pokaždé, když jsme vplouvali mezi Tenerife a La Gomeru, měla posádka moře radosti v patách.
A nakonec: loď, vítr a realita
Vítr byl téměř pořád 25 kn a víc. I v maríně. A loď? Měla své názory. Vyvazovací lana byla staré otěže — jedna to vzdala.
A genová otěž? Ta jednou udělala v tahu prostě pápá. Ale to k tomu patří. Je to Oceán. Pasát. Kanáry.
A my? My tam zase pojedeme.
Tak snad zase příště v pasátu na Kanárech (nebo jinde).
