Rekreační plavba po středním Jadranu
Po dvou výcvikových týdnech přišla změna tempa. Poslední květnový týden jsem vyrazil na moře v roli first mate po boku mladého kapitána (ehm, je starší), který na palubu pozval partu svých přátel bez větších jachtařských zkušeností. Cílem tentokrát nebyl intenzivní výcvik, ale pohodová dovolená spojená s poznáváním krás středního Jadranu a pilováním dovedností skippera. A jak se ukázalo, byla to velmi povedená kombinace.
Vyplutí z Trogiru
Trasu jsme měli naplánovanou už od soboty. Vyplouvali jsme navečer z Trogiru na téměř nové jachtě Dufour 390 vybavené klasickou hlavní plachtou. Loď udělala skvělý první dojem – moderní, prostorná a výborně vybavená.
První přeplavba byla jen krátká. Zakotvili jsme u městského mola. Zdarma, což se v Chorvatsku nevidí každý den. Večer pak patřil první společné večeři. Porce byly tak velké, že je snad ani nebylo možné dojíst. Přesně ten typ jídla, který člověk po dni v autě, honičce kolem předání lodě a večerní pohodě na moři, ocení, ale zároveň ho překvapí svou velikostí.
První pořádné plachtění
Druhý den už jsme si konečně užili více plachet. Přes den jsme vyrazili na moře, užili si příjemnou plavbu a zpět se vraceli na zadní vítr. Nechyběla zastávka u známého „Oka“, koupání, odpočinek na pláži ani sklenka dobrého vína.
Večer jsme opět zakotvili na městském mole, tentokrát už za poplatek. Součástí programu byla i příjemná společnost několika slovenských jachtařů. Jak už to na moři bývá, stačilo pár slov a během chvíle jsme vedli dlouhé rozhovory o lodích, plavbách i životě obecně.
Vítr na cestě na Vis
Dalším cílem byl ostrov Vis. Předpověď počasí slibovala spíše klidnější podmínky, ale každý, kdo Vis zná, ví, že místní maestrál dokáže překvapit. Vítr se zde často stáčí a zesiluje díky konfiguraci terénu.
Po většinu plavby foukaly příjemné 3–4 Bf, ale při přiblížení k Visu se vítr opřel do plachet výrazněji a do přístavu jsme přijížděli v bočním větru kolem 6 Bf. Nic dramatického, ale dost na to, aby si i méně zkušení členové posádky uvědomili, že moře umí být živé.
Samotný Vis nás nezklamal. Procházky historickými uličkami, objevování místních zákoutí a večerní posezení u výborné peky vytvořily jeden z vrcholů celé plavby. Mimo jiné, z peky jsme měli ještě druhý den oběd.
Pakleni otoci a Hvar
Z Visu jsme pokračovali směrem k Pakleným ostrovům. Vítr tentokrát přál střídměji, takže jsme kombinovali plachtění s motorem. Následoval přesun do Starého Gradu na Hvaru, kde jsme si opět užili několik hodin krásné plavby na plachty.
Konec května má na Jadranu jednu velkou výhodu – sezóna se teprve rozbíhá. Přístavy nejsou přeplněné a často se podaří najít pěkné místo na vyvázání bez dlouhého hledání.
Ve Starém Gradu jsme skončili na protější straně přístavu, protože tradiční městské molo bylo obsazené flotilou katamaránů. Zpočátku jsme si říkali, že jsme mohli dopadnout lépe, ale nakonec jsme byli za své místo rádi. Klidnější část přístavu nabídla více pohodlí i příjemnější atmosféru.
Brač, Vela Luka a poslední zastávky
Další etapa vedla na Brač do Vela Luky. Doplnili jsme palivo, prošli si městečko a užili si další pohodový večer.
Návrat do mariny
Poslední den před návratem do mariny jsme ještě zastavili v zátoce Nečujam na ostrově Šolta. Měl jsem v plánu podívat se na potopený vrak, který býval jednou z místních zajímavostí. Tentokrát jsem ho ale nikde neviděl. Asi byl mezitím odstraněn. Nebyl jsem tu asi 4 roky. Po vraku nezůstala ani stopa.
Pak už zbývala jen poslední krátká plavba zpět do mariny a předání lodě. Nahlásili jsme několik drobných závad, které se během týdne objevily. Příjemně mě překvapila rychlost reakce technického týmu. Zlomený jezdec hlavní plachty začali opravovat prakticky okamžitě po našem nahlášení.
Celkově byla loď výborně připravená, technické zázemí fungovalo bez problémů a personál byl vstřícný a ochotný.
Týden, který utekl příliš rychle
Tentokrát nešlo o výcvik ani o honbu za námořními mílemi. Byl to týden pohodového jachtingu, koupání, dobrého jídla, zajímavých setkání a krásných míst. Přesně taková plavba, která připomene, proč se na Jadran člověk stále rád vrací.
A soudě podle úsměvů posádky při návratu do Trogiru si tento týden užili opravdu všichni. ⛵🌊
