Kanárské ostrovy 2026

20. březen 2026 VaDo

Opět Kanárské ostrovy, těšíme se jako malé děti, týdny letí, pak dny... A jsme tu.

Stojíme na molu a koukáme na naší Pina Coladu. Starší lodičku, na které je to bohužel dost vidět. Něco nefunguje, něco je hodně upoužívané.
To něco se opraví, dalším položkám se pomůže. A co nejde, to asi nebudeme potřebovat.

První setkání s větrem

Ráno vyrážíme z mariny Del Sur směr La Gomera. Předpověď je větrná. A trochu mokrá. Nejprve ve stínu Tenerife severním směrem. Tím si trochu nastoupáme a zároveň se v klidu seznámíme s lodí a s tím, co od ní můžeme čekat. A hlavně si nejedeme, takže na La Gomeru nebude stoupačka, ale bočák.

Následuje otočka na kurz 280° a už to začíná. Vítr jen 10kn, pak 15kn, 20kn, 25kn a těsně před La Gomerou nám vysvětlí, co že to vlastně ta tryska okolo kanárských ostrovů znamená. Doplouváme ve větru oscilujícím mezi 25-35kn. V marině se ještě navíc stáčí směr a do stání, které nám určili, se musíme rozjet na bočák a přehodit příď přes vítr. Chtělo to dva pokusy.

Další dny má být stále hodně větrno a deštivo. Půjčíme si auto a projedeme si La Gomeru. Vyhlídky, místní kavárny a hospůdky, dušené kůzle, králík ala guláš, kanárské brambůrky. Bašta a pastva pro oči.

Pokus o přeplutí

Další den zkusíme přeplutí na Santa Cruiz La Palma. Že to nebude snadné víme, ale za pokus to stojí. Zatím největší respekt máme z trysky mezi Tenerife a La Gomera. Ale tu překonáváme překvapivě svižně a bez problémů, pokud nepočítám několik přeháněk s místním zesílením větru k 35kn. Ale jak se blížíme k La Palma, dává nám vítr a moře stále více znát, že to nebude snadné. Jakmile vplujeme do dýzy mezi La Palma a La Gomera, zesiluje vítr tím víc, čím víc se blížíme k La Palmě. Nakonec se odpoledne proti nám řídí vlny ke 4 metrům a vítr okolo 40kn stabilně. Nedokážeme moc stoupat, na vrcholcích vln ztrácíme rychlost a co nastoupáme nás každá další vlna posune zpět. V 15:00 hodin je jasné, že na La Palmu, pokud o ni budeme bojovat, budou ještě dlouhé hodiny.

Někdy se nevyplatí frajeřit. Otočka. Zpět to je celkem pohodlný zadobok až zadní vítr a žene nás bez halzování zpět na La Gomeru. Osmihodinovou ranní trasu jsme projeli za šest.

Další dny vypadají stále stejně. Před La Palma (podle windy) vítr stále 25kn (nárazy 40kn). My už víme, že co píše windy "v nárazech", je tam stabilně.

Změna plánů

Proto se posunují plány. El Hierro . Taky to nebude žádná jachtařská procházka, ale bude zadoboční vítr a po pár dnech by se mělo objevit okno slabšího stočeného větru, kterým se přesuneme zpět na La Gomeru.

Na El Hierro vyplouváme brzy ráno (4:00). Nejprve slabším větrem ve stínu La Gomery a pak již se do nás opírá plný pasat svými 25kn. V oparu ztrácíme brzy La Gomeru z dohledu a El Hierro stále nikde. Vidíme jej až na vzdálenost necelých 15Nm. V půl druhé se vyvazujeme na El Hierro v maríně de La Estaca.

Marina malá, vybavená, čistá. Port police poradil a půjčené auto stálo ještě ten večer na parkovišti připravené nás dva dny vozit po ostrově.

El Hierro

Vyhlídky. Vlnobití se nádherně tříští o vysoké rozeklané pobřeží. A díky tomu jsme si navštívili i místní první pomoc. Jedna vlnka šplouchla trochu víc a jednoho zranila a další zesměšnila (promáčela). Naštěstí nic vážného, ale vyčištění odřenin po klouzání po kamenech je potřeba.

Další památná a významná místa našich dějin - nejzápadnější evropský maják, bývalý nultý poledník (za časů Kryštofa Kolumba). Místní malé vesničky. Cesty vlnící se po vysokých útesech, kdy chvíli jste na měsíční planině, chvíli v borovém háji. El Hierro je nádherné a celé posádce učarovalo.

Poznámka: Ze dob Kryštofa Kolumba se ostrov El Hierro označoval jako Ferro. Poledník se jmenoval fererský poledník. A většina map z té doby určovalo délku právě od něj. Ferro byl uznán jako oficiální nultý poledník v roce 1634 (ale jen Francouzi), ostatní vesele používali své (Londýn, Tenerife, Madeiru, a francouzi někdy také Paříž, aby v tom nebyl zmatek.).

V mapách se udržel až do počátku 20 století (většinou Polsko, Německo, Rakousko Uhersko). Greenwichský se začal používat až po roce 1884. To se konala mezinárodní meridiánová konference.

Z ní vyplývající rezoluce určuje greenwichský poledník jako nultý. Na konferenci bylo 25 států, 22 bylo pro, Brazílie a Francie se zdrželi. proti bylo San Domingo (dnešní Dominikánská republika. Proč, to se nedochovalo.

Blížící se konec

Ale již se blíží den, kdy je potřeba přeplout zpět. La Gomera nám dává opět zabrat. Jakmile se přiblížíme, vítr buď není vůbec, nebo se točí ze všech stran a vlny jsou pořád. Poprali jsme se i s tímto. A hledáme místo na noc. Jižní zátoky, kde bývá celkem slušné kotviště, jsou vymetána 30kn větrem. Tyto kotviště jsou většinou pod nějakým údolím. A z údolí tento večer vypadával těžký, studený, nárazový vítr. Takže nakonec v podvečer končíme opět v marině San Sebastian. Nemá smysl po těžkém dni ještě držet hlídky.

Ale jen jako nocovnu. Další den vyrážíme na Tenerife do mateřského přístavu. Máme v plánu dva dny na Tenerife na pevnině a dva dny ještě strávit na moři.

Na Tenerife je znát, že je "evropské". Určitě mnohem evropštější než La Gomera (a La Palma, jak ji znám z dříve) a s El Hierro se nedá porovnávat.

Poslední den na moři se nám odměnil. Slaboučký větřík, teplota na koupání, oslava narozenin. A pak již balit.

Vodní havěť

Jak jsme loni měli smůlu na delfíny a další havěť, tak letos to bylo dokonalé. Prakticky vždy, když jsme vpluli mezi Tenerife a La Gomeru jsme měli nějakou společnost

delfíny, kulohlavce, želvy, ....

Letos bylo větrněji

K větru - Vítr prakticky nikdy nepadnul pod 25kn. I v marínách se proháněl se stejnou silou, jen usměrněný podle kopců. S tím souvisí stav lodi. Hlavně lana - vyvazovací lana byly vyřazené otěže. Jedna z nich v maríně nevydržela. Byla poškozená a pokus přitáhnout příď k mooringu byl na ní moc. Ale i lano, o kterém jsem si myslel, že je v pořádku - otěž geny - jednu stoupací epizodu nepřežilo.

Tak snad zase příště v pasátu na Kanárech (nebo jinde).