Přeplavba z Islandu do Skotska na Libertas

11. srpen 2026 VaDo

Před pár týdny mi na telefonu přistála zpráva od kamaráda: „Chybí nám lidi na přeplavbu z Islandu do Skotska na Libertas. Bereš to?“ Váhal jsem asi tak den. Tedy přesněji – den mi trvalo si to v hlavě srovnat, protože tohle se prostě neodmítá. Pořádný offshore jachting na otevřeném moři!

Čeština na letišti a islandská rozcvička

1. srpna přistávám na letišti v Keflavíku. Podávám pas a místo angličtiny se ozve: „Dobrý den a užijte si Island!“ Snědl jsem vtipnou kaši, ale zmohl jsem se jen na vyjevené „Děkuji“. Češtinu na pasovce jsem vážně nečekal.

V přístavu Keflavíkurhöfn už mě čekala plachetnice Libertas i se svým kapitánem. Zbytek posádky měl dorazit až druhý den, tak jsem volný čas využil po svém:

Víkingaheimar (Viking World Museum): Malé, ale skvělé muzeum postavené kolem lodi Íslendingur – věrné repliky vikinské lodi z přelomu tisíciletí, se kterou v roce 2000 přepluli 4 200 námořních mil až do New Yorku.
Whales of Iceland v Reykjavíku: Fascinující mořský svět plný velryb v životní velikosti. Nakonec jsem se odskočil do expozice o islandských „tresčích válkách“.
Cestou jsme skočili na jedno (tradičně předražené) islandské pivo a na autobusové zastávce potkali Slovenku pracující na Islandu. Svět je fakt malý.

Čerstvé ryby, ledovec a české stopy

Doplňujeme zásoby, posádka je kompletní a vyplouváme! Plánujeme postupný přesun podél jižního pobřeží Islandu.

Naše první zastávka byla v rybářském přístavu Þorlákshöfn – pár baráků, samoobsluha a čistě pracovní atmosféra. Cestou po obeplutí keflavického výběžku jsme potkali ledovec. Naštěstí jediný a bezpečně daleko. Do přístavu připlouváme kolem půlnoci, ale díky severnímu létu je světlo jako u nás v devět večer.

Druhý den míříme na sopečné ostrovy Vestmannaeyjar. Cestou házíme udice a tresky berou jako smyslu zbavené. Za hodinu máme na palubě přes 20 kg čerstvých ryb. Hlady neumřeme.

Sopečná krajina Vestmannaeyjaru mi hned připomněla Kapverdy nebo Kanáry – jen o pár tisíc kilometrů severněji a v podstatně chladnějším balení. V místní hospůdce si dáváme poslední točené islandské pivo. Obsluha? Kompletně česká. Být Čechem na Severu znamená potkávat rodáky na každém kroku.

80 hodin závod s časem a tlakovou níží

V poledne zvedáme kotvy. Před námi leží 620 námořních mil otevřeného oceánu bez možnosti se kdekoliv schovat.

Rozhodnutí vyrazit hned bylo klíčové. Tlaková níže nad severním Atlantikem roztočila větrný kolotoč a my máme okno cca 80 hodin na to, abychom se dostali ke břehům Skotska dřív, než vítr u skotského pobřeží zesílí na nebezpečných 40–45 uzlů (přes 80 km/h).

První dva dny: Pohodové plachtění, při slabším větru si lehce pomáháme motorem. Druhý den naskakujeme do pravidelného režimu čtyřhodinových služeb. Počasí drží – větrno, ale na poměry Atlantiku dostatečně teplo.
Třetí noc a kritický moment: Vítr sílí a kasáme na 3. ref. Jenže ráno se trhá lano 3. refu na hlavní plachtě. Plachta nedrží. Co teď? Buď stáhnout hlavní plachtu a ztratit rychlost (čímž vletíme přímo do nadcházející bouře), nebo zariskovat a jít na 2. ref. Bude to v ostrém náklonu, ale poletíme rychle. Loď to uveze. A my? Musíme.
Jízda na hraně: Pod druhým refem Libertas zrychluje na 8–9 uzlů. V noci přichází slibovaný vítr přes 30 uzlů a loď na vlnách letí místy až 14 uzlů!

Ráno máme podle mapy Skotsko doslova na dohled. Kvůli hustým mrakům ležícím nízko nad hladinou ale pevninu spatříme až ve chvíli, kdy jsme pouhé 2–3 míle od břehu.

Skotské drama na dojezdu

Euforie z vidiny pevniny rychle opadává. Vítr u ostrova Lewis stále sílí a my musíme na stoupačku manévrovat do bezpečného přístavu. Ostrov nás naštěstí kryje před obřími oceánskými vlnami, ale i tak je posledních 40 mil fyzicky i psychicky extrémně náročných.

Podvečer konečně vyvazujeme v přístavu Stornoway. Utahaní, promrzlí, ale šťastní. Žádné velké vaření se nekoná – zajdeme na zasloužené pivo do pubu, dáme si čínu z okénka a padáme do kajut.

Druhý den zůstáváme bezpečně schovaní ve Stornoway a věnujeme se opravám: porouchaný generátor, výměna prasklého lana 3. refu i dalších opotřebovaných lan. Večer to oslavíme v McNailis baru – živá muzika, narváno, skvělá atmosféra, whisky a pivo teče proudem.

Odměna na závěr: Doprovod, který si nekoupíš

Poslední etapu z ostrova Lewis na skotskou pevninu do Ullapoolu už máme jako odměnu. Slunečno, plné plachty, krásný zadoboční vítr a pohodová plavba.

Při vjezdu do zálivu Loch Broom, zbývají 6 míle do cíle, přichází zlatá tečka. K Libertas se připojuje stádo delfínů. Dělají nám doprovod hodinu a půl trvající cestu – skáče to před přídí, za lodí i vedle nás. Když vítr slábne a my zpomalujeme, odplavou. Jakmile přifoukne a loď zrychlí na 7 uzlů, jsou okamžitě zpátky v plném počtu.

Místní komerční loď Dolphin Watch s platícími turisty jen nevěřícně kroužila okolo nás – my měli ten nejlepší zážitek z první řady a úplně zadarmo.

Sečteno a podtrženo

Vyvázat loď, sprcha, úklid, závěrečné pivo v pubu a cesta domů. Celkem máme za sebou 711 námořních mil Severním Atlantikem. Byla to obrovská zkušenost, čistá jachtařská radost a hluboký respekt k oceánu i lodi.

Díky, Libertas!